ČMKU Junior Open - 14.-15.6. Lukášov u Jablonce nad Nisou

Po roce jsme se opět vydali na závody do Lukášova u Jablonce nad Nisou. Tentokrát jsem se do auta Zatřepálkových nalodila až v sobotu kolem půl šesté hodiny ranní. Asi dvou a půl hodinová cesta nám utekla díky družnému hovoru, který si prostě nemůžeme odpustit. Probraly jsme tedy spoustu věcí, které se obvykle týkaly psů, ale naše rozhovory se už dávno netočí jen kolem nich. Když jsme dojeli na místo a šli se odprezentovat, zjistili jsme strašnou věc. Janča zapomněla doma výkoňák na agility, což by ji vylučovalo z oficiálních startů na těchto závodech. Její taťka byl ale tak strašně hodný, že nám vyložil věci a vydal se na dlouhou cestu pro výkoňák až domů. My se mezitím utábořily u Mikulových (jak jinak) ve stanu a pomalu se vydaly i na prohlídku zkoušky A1, kde běhala Janička (když už to máš tak ráda :D) s Paminkou. Já šla na prohlídku s ní, jako pomocník a vymýšleč vedení. Parkur byl pěkný a není divu, že se holkám povedl čistě a v pěkném čase, což znamenalo první místo v kategorii SA1. Hned po jejím doběhu jsem já popadla Justýnku a vydaly jsme se na zkoušku ZOP. Pro nás obě to byla velká neznámá. Nejdřív to chtělo hlášení, které jsem už párkrát slyšela, tak jsem ho přibližně správně odříkala. Začalo se povelem volno a následným přivoláním, za který máme 0, protože zlatíčko ode mne prostě neodběhlo. Pokračovali jsme chůzí u nohy na vodítku, která nám vynesla sedm bodů, pak i bez vodítka za pět bodíků, polohy tuším za 8 a bylo to za námi. Justýnku jsem si odvedla na odložení, ve kterém spolehlivě zůstala po dobu provádění zkoušky dalším týmem. Já jsem nebyla nijak nervózní, protože jsem věděla, že odložení má v pohodě, tudíž jsem si klidně ometala chlupy z bundy a podobně si zkracovala asi dvouminutové čekání. Bohužel si kočička nechtěla sednout, když jsem se k ní vrátila, za což jsme ztratili jeden bodík. Podtrženo sečteno 28 bodů z individuální části není moc hezkých, ale pořád je šance na splnění. Janča si odcvičila chvilku po nás a její zkoušku jsem dokonce i natočila. Holky si vycvičil rovných 35 bodů, což jim dávalo velké šance na splnění. Janča skládala zkoušku s berňačkou Peginkou a získaly asi nejvíc bodů ze všech, tedy 45, protože byly fakt úžasné. Po přestavbě na dvojkovou zkoušku začalo silně pršet a my tedy měli přestávku. Po přestávce jsme si prošli zkouškový parkur, který byl celkem hezký, až na náběh na áčko, který sice působil jednoduše, ale při mokrém povrchu byl pěkně nebezpečný. Naštěstí už asi všichni ve dvojkách víme, co, může být nebezpečné a nic se nestalo. A jak to běhalo nám. Justýnka zlatíčko moje nejdokonalejší doběhla poprvé zkoušku bez trestných bodů za čas, ovšem já jsem jí vyrobila odmítnutí právě na osudném áčku. I tohle skóre nám vyneslo pěkné třetí místo, ze kterého mám díky absenci trestných za čas velkou radost. S Aidinkou jsme se bohužel diskli už na druhé překážce, kterou mi skočila zpátky, protože jsem jí málo uhnula. Druhou zkoušku Janča s Paminkou zaběhli opět čistě a až na pár malých zaváhání opravdu krásně, což jim vyneslo opět první místo. Já po jejich prohlídce stihla odvystavit Aidu v prvním kole Junior handlingu, kam jsme šly spíš z rutiny, protože ještě nebylo soutěžní. Po chvilce nás čekalo i soutěžní kolo Junior Handlingu, kde jsme se postupně prokousávali jednotlivými koly, ve výměně psů jsem dostala ausíka Kookieho, až jsme ve finále zbyli jen já s Aidou, Denča Sommerová s Aramisem a Terka Tužilová s Endym. Sestava psů byla tedy od loňského roku nezměněná, akorát Endy vyměnil handlerku. Stejně jako loňský rok tedy vyhrála Denča, my ale braly dokonce druhé místo a Terka s Endym krásné třetí. Z kruhu jsem letěla rovnou na prohlídku dvojek, kde nám pan Spolek postavil parkur, na kterém jsme se s oběma diskli, takže není co dodat. Když přijel pan Zatřepálek s výkoňákem, vydali jsme se na dlouhou procházku k rozhledně a po okolních lesích. Vrátili jsme se tak akorát včas na to, abychom si nechali ugrilovat kuřecí steaky. V moment, kdy jsme je dostali na tácek, začalo vyhlášení, jídlo bylo necháno jídlem a my se vydaly s Jančou stoupat občas i na bedny. Holky vyhrály obě zkoušky, což znamenalo dvě čokolády pro náš stan. My jsme si s Justýnkou stouply na bednu pro třetí místo za zkoušku SA2, díky kterému se nám ve stanu objevila další čokoláda. S Aidičkou jsme si ještě převzaly pohár, tašku a pytel granulí za druhé místo v Junior Handlingu. S hrůzou jsme ale zjistily, že nám během vyhlášení poněkud vystydlo maso, které jsme si tedy nechaly přihřát, povečeřely a nacpaly se uvnitř ke stolu, kde seděla víceméně pražská skupina. Chvilku jsme kecali a blbi uvnitř, pak jsme se ale rozhodli, že půjdeme „běhat“. J Myslím, že by nebylo úplně nejvhodnější se k tomu tady vyjadřovat, ale byla to sranda.

                Ač jsem plánovala, že ráno budu vstávat pozdě, nějak to neklaplo a už v půl osmé jsem šla venčit. Na programu bylo otevřené agility a otevřený jumping. K tomu se přidalo ještě dogfrisbee, které se nás netýkalo.  Posnídali jsme tedy v kantýně a pomalu se přemístili k parkuru. Začínalo se parkurem agility dětí. Justýnka byla nějaká unavená, tak jsme to po páté překážce otočili a pro radost si doběhly do cíle, kde pěkně zrychlila. Aidička vytvořila chybu ve slalomu a k tomu skočila zónu na kladině, i to ale stačilo na první místo. S Janičkou jsem pak vyrazila na prohlídku pro juniory. Parkur byl docela hezký, bohužel se ale holky diskly za třetí odmítnutí, protože se nejdřív Pamče nezdála houpačka a pak se bohužel dvakrát netrefila do slalomu. Ještě bych málem zapomněla, že jsem si koupila krásný, žlutý, velký, děrovaný míček, aby si měla Lara s čím hrát, to ale jen malá vsuvka. Po tomto parkuru dorazila moje teta (nebo něco takového, v našich rodinných vztazích už jsou zmatky) s dcerkou a neteří, aby nás podpořily. S Justýnkou jsme se hecly, já povzbuzovala, jak to šlo a daly jsme běh s jedním odmítnutím a v naší kategorii zvítězily. Justýnku jsem vrazila Janče a rychle brala Aidu, se kterou jsme po pár minutách startovaly. Mně se povedlo dobře zkoncentrovat, obě jsme zabraly, já si ohlídala všechno potřebné, sice jsem místo dvou plánovaných francií využila dvoje záda, ale i ta se povedla a bez větších časových ztrát jsme s přehledem vyhrály první místo. V součtech jsme tedy vystoupaly na bednu nejvyšší a obdržely pěkný pohár, pytel granulí a dárkovou tašku. Už mi bylo panem Zatřepálkem dokonce „vyhrožováno“, že pojedu vlakem, protože se to do autíčka rozhodně nemůže vejít. Vešlo. Holky zaběhly jumping juniorů hezky, ale už v pomalejším čase, protože toho Paminka už měla dost, takže to na bednu bohužel nevyšlo. Ale příště už to bude lepší! Dlouhou dobu jsme počkaly na vyhlášení, já si s Aidou odnesla ceny za součet neděle a Janča ještě převzala pohár za vítězství ve zkoušce SA1, jakožto v součtech. Všechno jsme tedy narvali do auta, se všemi se rozloučili a už jsme si to hasili za mého čtení Jančiného sešitu z literatury. Ano, je pravda, že krásné a úhledné písmo nemusí být vždy čitelné. J Byl to perfektní víkend po kterém následoval a stále následuje perfektní den, musím zmínit hlavně středu a čtvrtek, to už je ale na další vyprávění, které se psíků sice vlastně týká, ale rozepisovat to tu nebudu…