.JPG)
Jak si vybrat psí tábor?
Když se někdo ponoří do tajů psích sportů, výcviku, zamiluje si své plemeno nebo si třeba jen chce užít dovolenou ve společnosti dalších pejskařů, dřív nebo později se začne poohlížet po nějakém psím táboře. V dnešní době jich je „na trhu“ nepřeberné množství, od těch, které jsou zaměřené na nějakou konkrétní aktivitu, na jejich kombinaci nebo třeba určité psí plemeno. Jak si tedy ten správný tábor vybrat?
Začnu od posledního jmenovaného druhu letní akce. Pořídili jste si psa nějakého plemene, zatím se nějak aktivně nevěnujete konkrétnímu sportu, ale na nějaký tábor byste rádi vyrazili? V tom případě doporučuju najít si stránky chovatelského klubu a podívat se, jestli nějakou akci (tábor nebo alespoň setkání) neorganizuje. Pokud ano, máte vyhráno. Na tomto typu táborů se většinou setkáte s partou lidí, kteří nedají na svou psí rasu dopustit, dobře Vám poradí s úpravou, výchovou, výcvikem a čímkoliv souvisejícím právě s jejich vyvolenými. Některé, říkejme třeba klubové, tábory jsou spíše odpočinkové, chodí se po výletech, koupat, povídá se a cvičí třeba jen zlehka, jiné jsou aktivní, nabité poutavým programem, výcvikem a spoustou dalších aktivit. Výhodou výcviku na klubovém táboře je, že se Vám s největší pravděpodobností bude věnovat někdo, kdo má zkušenosti s Vaším plemenem, zná jeho silné i slabší stránky a většinu problémů dokáže vyřešit lépe, protože je očekává. Nemůžu ale říct, že by se takoví instruktoři neobjevovali i na akcích, která na plemeno zaměřená nejsou. Naopak často na akcích plemen bývají lidé, kteří se všemu věnují na rekreačnější úrovni, což je někdy trochu škoda. Zkrátka to má své pro i proti. Předtím, než se vůbec na tábor přihlásíte, je tedy dobré si zjistit, jak vůbec probíhá. Pokud jste aktivními lidmi, kteří očekávají zábavu každou minutu a chtějí, aby se jim někdo věnoval, možná by Vás nepotěšilo, kdybyste přijeli na tábor, kde by se cvičilo půl hodiny denně a zbytek sedělo, povídalo, jedlo, pilo, koupalo a chodilo maximálně na výlety. Naopak, pokud jste „línější“ a rádi si na táboře odpočinete, možná byste neocenili, kdybyste se celý den museli věnovat náročným aktivitám. Dalším plusem, ale zároveň pro někoho i zápornou vlastností „klubových táborů“ je, že už tam nejspíš bude existovat jakási zavedená parta. Skupina lidí, kteří jednak budou akci pravděpodobně organizovat a druhak budou fungovat i jako parta přátel. Ti ale k sobě rádi přiberou nové „členy“ a akce se pak stane vaším každoročním útočištěm, kam se budete rádi vracet. Pokud si tedy sednete. Ovšem chápu i pohled lidí, kteří takové „skvadry“ rádi nemají a nechtějí vstupovat do zavedeného kolektivu „zvláštních lidí.“
Další možností jsou tábory výcvikové, které obvykle bývají zaměřeny na 1-2 sporty a můžete se věnovat buď jen jednomu, nebo oběma z nich. Takovéto akce obvykle pořádají zkušení trenéři a závodníci, protože jinak by se jim nenahlásilo moc lidí. Z mých zkušeností se většinou cvičí 2x denně asi hodinu, takže zbývá i spousta osobního volna, ovšem ty dvě hodiny bývají opravdu intenzivní a náročné. Vše se samozřejmě liší tábor od tábora, ale obvykle se třeba zúčastní pár přátel, často však přijíždí úplně neznámí lidé. Takovýto tábor doporučuji, pokud už se něčemu trochu věnujete, protože jde přeci jen o intenzivní nácvik jakési činnosti, takže by bylo nepříjemné přijet a po pár lekcích zjistit, že to nebaví ani Vás, ani psa. Je důležité věnovat pozornost i výběru instruktora, pokud se jedná o neznámou tvář, zkuste si o něm něco najít nebo se zeptat přátel, i když je nejlepší si udělat názor samozřejmě sám, nějakou představu, jestli Vám to za to stojí, je určitě dobré mít.
Takovým pod bodem obyčejných výcvikových táborů je pro mne LVT Ambergold Svojanov. Pokud existuje další podobný tábor, omlouvám se, ale já vzpomínám pouze na tenhle. Jednalo se o můj první výcvikový tábor, kam jsem před pár lety (ve svých asi 12-13 letech) vyrazila s Justýnkou, Aidou, naší kamarádkou Jančou a její kavalírkou Paminkou. Ještě teď si pamatuji, jak jsem přijela domů plná zážitků, nadšení a se slovy, že příští rok jedu určitě znovu. Sice jsem nejela, přesto ale na Svojanov vzpomínám jako na nejlepší výcvikový tábor a chtěla bych se tam někdy vrátit. Nejedná se o tábor pro profesionální závodníky, nejvíc bych ho doporučovala lidem, co si nejsou jistí, co chtějí. Cvičí se zde snad vše, od agility přes poslušnost třeba po vystavování. Je možných spousta druhů ubytování, v areálu je příjemná restaurace, krásná možnost venčení, klid, pohoda, večerní přednášky skvělé. Jediným nešvarem je strašně snadná unavitelnost psa, dá se toho dělat tolik, že utavit psa i sebe je hrozně jednoduché. Pokud ale chcete, můžete si z náročného tábora udělat pohodovou dovolenou a necvičit skoro vůbec. Ale pokud tápete, co si vybrat, asi bych neváhala a jela na Svojanov, protože ten prostě nezklame.
Tím jsem se asi pomalu uchýlila ke konci svého povídání. Na závěr bych řekla, že ať si vyberete cokoliv, bude to veliká zkušenost, a buď si řeknete, že sem už rozhodně ne, nebo se z jakési neznámé akce stane něco, bez čeho si už léto nedovedete představit, stejně jako se pro nás stal něčím takovým šarplaninský tábor, kde jsme letos byli už podesáté. Tak hodně štěstí a spoustu krásně strávených chvil!
Marie - Anna Kociánová
