Mezinárodní výstava DUO CACIB 4. 2.

Brn￬nsk￡ v�stava byla naﾚ￭ prvn￭ mezin￡rodkou jeﾚt￬ v dob￡ch, kdy by t￩m￬￸ nikoho nenapadlo, ﾞe by se dala vystavovat vﾚechna plemena v jeden den a z￭skat dva CACIBy za v￭kend. Jezd￭vali jsme tam s Apoll￳nem vcelku pravideln￬, aﾞ ￨asem jsme tuto v�stavu s mamkou z naﾚeho kalend￡￸e vyﾚkrtly z dvodu d￬siv￩ho prjezdu norovou Vyso￨inou. Kdyﾞ jsem si koncem lo￲sk￩ho roku usmyslela, ﾞe tentokr￡t se do Brna vr￡t￭me, nebyla jsem pln￬ pochv￡lena, nakonec jsem p￸esto odeslala p￸ihl￡ﾚku pro t￸i psy. Laru, kter￡ si pot￸ebovala ulovit svj posledn￭ CAC, Ar￭ska, kter￩ho jsem cht￬la otrkat i v prost￸ed￭ haly a Just�nku, kter￡ uﾞ spad￡ do t￸￭dy veter￡n (d￬siv￩). Jak nad t￭m tak p￸em�ﾚl￭m, tak pokud nepo￨￭t￡m lo￲sk￩ lednov￩ Brno, kter￩ bylo jen n￡rodkou a bylo tedy pom￬rn￬ mal￩, naﾚ￭ posledn￭ v￬tﾚ￭ v�stavou byla Mlad￡ Boleslav p￸ed rokem a pl. Kouk￡m, ﾞe v posledn￭ch letech to docela fl￡k￡me, p￸esto tr￡v￭m skoro kaﾞd� v￭kend na ps￭ch akc￭ch po cel￩ republice. 

P￸￭pravy jsme, jak uﾞ je u n￡s zvykem, braly velmi poklidn￬ a v podstat￬ se omezily jen na ost￸￭h￡n￭ Just�ny dva dny p￸edem a hled￡n￭ o￨kov￡k v p￡tek ve￨er. D￭ky ￨asov￩mu rozpisu (klan￭m se tomu, kdo to vymyslel, povaﾞuji to za nejlepﾚ￭ krok, co se t�￨e ￨esk�ch v�stav), jsme na m￭sto dorazili aﾞ po des￡t￩ hodin￬ a i to bylo docela brzo. Naﾚli jsme si m￭sto u kruhu, kter� byl obleﾞen mnoha vystavovateli a jejich p￡n￭￨ky a j￡ se rozhodla j￭t na przkum s Ar￭skem. Ten byl ale razantn￬ proti, ﾞe bez sme￨ky jako nikam. Ve snaze mu pomoct jsem k n￬mu nat￡hla ruku, nevﾚimla jsem si ale jak￩hosi psa (asi n￬co dogovit￩ho, t￬ﾞko ￸￭ct) vedle sebe a schytala kousanec p￸￭mo do ruky. Naﾚt￬st￭ jsem na sob￬ m￬la jeﾚt￬ bundu, tak jsem odeﾚla jen s drobn�m ﾚkr￡bnut￭m a bolavou rukou, kterou c￭t￭m jeﾚt￬ te￯. Jedin￩, co m￬ vyto￨ilo, ﾞe se majitel neobt￬ﾞoval ani zeptat, jestli v pohod￬. Ano, v￨i psu jsem si za jeho atak mohla asi sama, ale tak je to v￬tﾚinou, p￸esto by aspo￲ dotaz byl jist￬ sluﾚnost￭. Pohl￭dala jsem tedy sme￨ku v naﾚem uloven￩m m￭st￬ a mamka vyrazila pro zbytek v￬c￭, ￨ekaj￭c￭ch v aut￬. Jen nech￡pu, pro￨ toho za ty roky tak p￸ib�v￡. Vﾞdyﾝ jsme jezd￭vali jen s taﾚkou a dekou. 

Netrvalo dlouho a do p￸epln￬n￩ haly za n￡mi p￸ijeli i Omastovi, kte￸￭ ale B￡ju i Arianku museli nechat doma, protoﾞe p￸￭roda zavelela, ﾞe je nejvyﾚﾚ￭ ￨as h￡rat. Alespo￲ n￡m tedy byli pomocn�mi rukami a uﾞ si vbec nedovedu p￸edstavit, jak bychom to bez nich zvl￡dli, protoﾞe t￸i psi ve dvou kruz￭ch na dva lidi jsou prost￬ docela dost. Vﾚichni spole￨n￬ jsme se vydali sledovat ﾚarplanince, kde v￡l￨ilo 9 ps (p￸ihl￡ﾚeno 10). BOBa si odnesl Mudro￲kovic Muf Faundland, kter￩mu jsme samoz￸ejm￬ fandili. BOS pat￸il, pro mne nezn￡m￩ fen￬ Coffee Z Kun￨ick�ch luk, BOJ ﾊt￬p￡nin￬ "mlad￩ We￸e" a BOV Draze, pat￸￭c￭ majitelm naﾚich odchovanc. Velmi jsem dobr￩ hodnocen￭ p￸￡la i ﾊid￡kovic odchovm - Ka￸e Ha￸e (V2, res. CAC v otev￸en￩) a Nelly Murce (V2 v mlad�ch), snad se zada￸￭ v ned￬li. 

P￸ed n￡mi bylo ﾚ￭len￩ ￨ek￡n￭, jak u kruhu kraﾚ￡k, tak u kruhu ﾚelti￭, v obou kruz￭ch p￸ed n￡mi byl bohuﾞel i zhruba stejn� po￨et ps, takﾞe m￡ma se dost￡vala do v￬tﾚ￭ho a v￬tﾚ￭ho stresu, protoﾞe to za￨￭nalo vypadat tak, ﾞe i ona bude muset do kruhu. Nic naplat, ﾞe jsem ji ut￬ﾚovala, ﾞe Just�nka chod￭ jako hodinky, coﾞ je pravda. V r￡mci ￨ek￡n￭ jsem si jeﾚt￬ stihla sn￭st trdeln￭k, vyp￭t dobr￩ kafe a p￸iv￭tat se s naﾚ￭m odchovancem Aslanem, kter� p￸iﾚel na socializaci p￸ed druh�m v�stavn￭m dnem, kter� ho ￨ekal. 

P￸estoﾞe ￨ek￡n￭ bylo nekone￨n￩, p￸esunu se uﾞ k samotn￩mu posuzov￡n￭. Do kruhu jsme s m￡mou nastupovaly pravd￬podobn￬ ve stejnou dobu, j￡ s kraﾚ￡ky, m￡ma se ﾚelti￭. Just�nka se pr� moc l￭bila a odnesla si ocen￬n￭ v�born￡ 1. V sout￬ﾞi o nejlepﾚ￭ho veter￡na ji vﾚak porazil pes, se kter�m soupe￸ila uﾞ zamlada, coﾞ m￬ pobavilo. Ten n￡sledn￬ z￭skal i titul BOB. U kraﾚ￡k bylo n￡ro￨n￩ psiska vbec probudit, protoﾞe uﾞ toho m￬li pln￩ zuby. Jako prvn￭ ﾚel na ￸adu Ar￭sek, nemluvn� pan rozhod￨￭ se ptal pouze na v￬k, mil￡ tlumo￨nice se vﾚak snaﾞila Arouﾚovi zp￸￭jemnit jeho prvn￭ chv￭le v kruhu, coﾞ bylo moc mil￩. V kruhu jsme str￡vili n￬co p￸es minutu, jen jsem se nedozv￬d￬la, jak� m￡me v�sledek, takﾞe jsem ￨ekala aﾞ do naps￡n￭ na tabuli. Pak uﾞ prob￬hly dalﾚ￭ t￸￭dy, vﾚichni kraﾚ￡ci - Orbit, Lex, Amadea, Aileen i naﾚe Lara si odnesli v�bornou. U Lary jsem za ni byla opravdu r￡da, cel￡ totiﾞ vyl￭nala a vypadala opravdu p￸￭ﾚern￬, takﾞe titul res. CAC jsme dostaly asi sp￭ﾚe ze smilov￡n￭. BOBa si odnesl Den￨i Orbit, BOSe Zuzky Meda. Cel￩ plemeno bylo posouzeno za p￡r minut a my uﾞ jen ￨ekali s Arouﾚem na z￡v￬re￨ky. I tam se p￸edvedl jako prof￭k a p￸estoﾞe do uﾞﾚ￭ho v�b￬ru nepostoupil, moc jsem si to s n￭m uﾞila. T￩m￬￸ ne￸eﾚil tla￨enici v p￸edkruhu a ten klus po obvodu jsme si v￡ﾞn￬ uﾞili. D￭ky! V sout￬ﾞi dorostenc posuzovan￩ panem V￡clav￭kem soupe￸ila ml￡￯ata nap￸￭￨ vﾚemi plemeny, takﾞe sp￬ch by byl z￡zrakem, kter� se nestal.

Pak uﾞ nezb�valo, neﾞ pobalit v￬ci, rozlou￨it se s Omastov�mi a ﾚinout si to dom za hovoru s Jitkou a poﾞ￭r￡n￭ Mek￡￨e. Tak zas n￬kdy p￸￭ﾚt￬! :-) 

           Brněnská výstava byla naší první mezinárodkou ještě v dobách, kdy by téměř nikoho nenapadlo, že by se dala vystavovat všechna plemena v jeden den a získat dva CACIBy za víkend. Jezdívali jsme tam s Apollónem vcelku pravidelně, až časem jsme tuto výstavu s mamkou z našeho kalendáře vyškrtly z důvodu děsivého průjezdu únorovou Vysočinou. Když jsem si koncem loňského roku usmyslela, že tentokrát se do Brna vrátíme, nebyla jsem úplně pochválena, nakonec jsem přesto odeslala přihlášku pro tři psy. Laru, která si potřebovala ulovit svůj poslední CAC, Aríska, kterého jsem chtěla otrkat i v prostředí haly a Justýnku, která už spadá do třídy veteránů (děsivé). Jak nad tím tak přemýšlím, tak pokud nepočítám loňské lednové Brno, které bylo jen národkou a bylo tedy poměrně malé, naší poslední větší výstavou byla Mladá Boleslav před rokem a půl. Koukám, že v posledních letech to docela flákáme, přesto trávím skoro každý víkend na psích akcích po celé republice.

            Přípravy jsme, jak už je u nás zvykem, braly velmi poklidně a v podstatě se omezily jen na ostříhání Justýny dva dny předem a hledání očkováků v pátek večer. Díky časovému rozpisu (klaním se tomu, kdo to vymyslel, považuji to za nejlepší krok, co se týče českých výstav), jsme na místo dorazili až po desáté hodině a i to bylo docela brzo. Našli jsme si místo u kruhu, který byl obležen mnoha vystavovateli a jejich páníčky a já se rozhodla jít na průzkum s Arískem. Ten byl ale razantně proti, že bez smečky jako nikam. Ve snaze mu pomoct jsem k němu natáhla ruku, nevšimla jsem si ale jakéhosi psa (asi něco dogovitého, těžko říct) vedle sebe a schytala kousanec přímo do ruky. Naštěstí jsem na sobě měla ještě bundu, tak jsem odešla jen s drobným škrábnutím a bolavou rukou, kterou cítím ještě teď. Jediné, co mě vytočilo, že se majitel neobtěžoval ani zeptat, jestli v pohodě. Ano, vůči psu jsem si za jeho atak mohla asi sama, ale tak je to většinou, přesto by aspoň dotaz byl jistě slušností. Pohlídala jsem tedy smečku v našem uloveném místě a mamka vyrazila pro zbytek věcí, čekajících v autě. Jen nechápu, proč toho za ty roky tak přibývá. Vždyť jsme jezdívali jen s taškou a dekou.

            Netrvalo dlouho a do přeplněné haly za námi přijeli i Omastovi, kteří ale Báju i Arianku museli nechat doma, protože příroda zavelela, že je nejvyšší čas hárat. Alespoň nám tedy byli pomocnými rukami a už si vůbec nedovedu představit, jak bychom to bez nich zvládli, protože tři psi ve dvou kruzích na dva lidi jsou prostě docela dost. Všichni společně jsme se vydali sledovat šarplanince, kde válčilo 9 psů (přihlášeno 10). BOBa si odnesl Mudroňkovic Muf Faundland, kterému jsme samozřejmě fandili. BOS patřil, pro mne neznámé feně Coffee Z Kunčických luk, BOJ Štěpánině „mladé Weře“ a BOV Draze, patřící majitelům našich odchovanců. Velmi jsem dobré hodnocení přála i Šidákovic odchovům – Kaře Haře (V2, res. CAC v otevřené) a Nelly Murce (V2 v mladých), snad se zadaří v neděli.

            Před námi bylo šílené čekání, jak u kruhu krašáků, tak u kruhu šeltií, v obou kruzích před námi byl bohužel i zhruba stejný počet psů, takže máma se dostávala do většího a většího stresu, protože to začínalo vypadat tak, že i ona bude muset do kruhu. Nic naplat, že jsem ji utěšovala, že Justýnka chodí jako hodinky, což je pravda. V rámci čekání jsem si ještě stihla sníst trdelník, vypít dobré kafe a přivítat se s naším odchovancem Aslanem, který přišel na socializaci před druhým výstavním dnem, který ho čekal.

            Přestože čekání bylo nekonečné, přesunu se už k samotnému posuzování. Do kruhu jsme s mámou nastupovaly pravděpodobně ve stejnou dobu, já s krašáky, máma se šeltií. Justýnka se prý moc líbila a odnesla si ocenění výborná 1. V soutěži o nejlepšího veterána ji však porazil pes, se kterým soupeřila už zamlada, což mě pobavilo. Ten následně získal i titul BOB. U krašáků bylo náročné psiska vůbec probudit, protože už toho měli plné zuby. Jako první šel na řadu Arísek, nemluvný pan rozhodčí se ptal pouze na věk, milá tlumočnice se však snažila Aroušovi zpříjemnit jeho první chvíle v kruhu, což bylo moc milé. V kruhu jsme strávili něco přes minutu, jen jsem se nedozvěděla, jaký máme výsledek, takže jsem čekala až do napsání na tabuli. Pak už proběhly další třídy, všichni krašáci – Orbit, Lex, Amadea, Aileen i naše Lara si odnesli výbornou. U Lary jsem za ni byla opravdu ráda, celá totiž vylínala a vypadala opravdu příšerně, takže titul res. CAC jsme dostaly asi spíše ze smilování. BOBa si odnesl Denči Orbit, BOSe Zuzky Meda. Celé plemeno bylo posouzeno za pár minut a my už jen čekali s Aroušem na závěrečky. I tam se předvedl jako profík a přestože do užšího výběru nepostoupil, moc jsem si to s ním užila. Téměř neřešil tlačenici v předkruhu a ten klus po obvodu jsme si vážně užili. Díky! V soutěži dorostenců posuzované panem Václavíkem soupeřila mláďata napříč všemi plemeny, takže úspěch by byl zázrakem, který se nestal.

            Pak už nezbývalo, než pobalit věci, rozloučit se s Omastovými a šinout si to domů za hovoru s Jitkou a požírání Mekáče. Tak zas někdy příště! :-)