Výlety v Mikuláši 29.12.-31.12.

S Jančou jsme si usmyslely, že když nemáme co dělat na Silvestra a ani pár dní před ním, naplánujeme si pěkných pár dní pro naše pejsky. A tak holky dorazily v pondělí večer, pocvičily jsme na míčích (teda psice, my samozřejmě ne) a večer strávily povídáním. Druhý den nás čekalo brzké ranní vstávání a budík tedy zazvonil už v půl sedmé ráno, což přes prázdniny považuji za značně nekřesťanskou hodinu. Posbíraly jsme si tedy všechno možné, do auta naložily Justýnku a Pamču a mamka nás hodila na vlak do Záboří, odkud jsme pokračovaly do Pardubic, kde nás táta vyzvedl a vzal nás k němu do Neratova do stájí, což byl tentokrát hlavní bod našeho programu. Holky jsme ve stáji nechaly volně „běhat“ (obě pořád někde čuchaly a nejrychlejší pohyb provedly, když se hnaly k misce kočičích granulí). Protože koně jsou hlavně o práci, hned jsme se chopily vidlí a koleček a do práce se pustily. Když jsme měly všechno hotovo, uložily jsme holky k tátovi do obýváku a samy šly s koňmi na vyjížďku. Janča se vezla asi podruhé v životě a Bentík byl zlatíčko. Na mém broučínkovi Prinečkovi to bylo trošku horší, protože nebyl delší dobu pod sedlem, ale až na pár marných pokusů, o to, jít si svou vlastní cestou nebo letět jako splašený, to taky bylo moc příjemné. Venku jsme strávily s koňmi téměř dvě hodiny a do stáje jsme se vrátily tak akorát, že jsme stihly opět makat. Následoval oběd, po kterém jsme se zas vrátili do stáje, dali koním seno, vzaly si pejsky a táta nás hodil zpátky domů. Doma, trošku vymrzlé, ale příjemně unavené a spokojené, jsme se jen usadily u počítače, koukaly na videa, vymýšlely sestavy atd. Na Silvestra jsme se konečně ráno trošku vyspaly, ale akčně jsme ještě dopoledne stihly vyrazit na procházku s Apollónkem, Paminkou a Aidou. Polyho v poslední době už pouštím na poli na volno a poslouchá nádherně, ale tentokrát byly jeho pudy silnější a tak mi úplně normálně zdrhnul, což mě přivedlo k silné hysterii. Janču jsem poslala domů pro mamku, ta nastartovala auto, já nakonec doběhla za ní, po cestě mi vynadala, vysadila mě na Kačině, ať tam čekám, kdyby se objevil. Sama jela do vsi, kam jí brouček přišel naproti z pole. Byla to jedna z mých nejhorších půlhodin v životě. Poly už nám utekl nejednou, a i když vím, že se vždycky vrátí zpátky, strach jsem měla hrozný. Ještě, že všechno dobře dopadlo. Mám pocit, že se zas na chvíli z vodítka nepodívá…jeho smůla. Po obědě jsme vzaly opět Pamču s Aidou, ale k nim jsme přibraly ještě Justýnku s Larou a sáňky a vyrazily do lesa na druhou procházku. Na louce jsme se tam pokusily vyfotit pár zimních fotek, aby nám ten sníh vážně věřili a pak se vydaly na takový kratší lesní okruh. Domů jsme se vrátily za stmívání, usadily se u počítače a čekaly na tu slavnou půlnoc, tedy na nový rok. I když sousedi samozřejmě stříleli snad ještě za světla, my se vyrazily ven dívat až o půlnoci…a bylo to hezké. Poté už jsme dlouho nečekaly, šly si lehnout a pak už „jen“ kecaly do…dlouho. Ráno jsme se pomalu přesunuly do Bylan, kde si Jačnu vyzvedli rodiče a mne a mamku tam čekalo pár dní zase s jinými kamarádkami. Těch pár dnů jsme si perfektně užili a zakončili jsme tedy rok 2014, jak se patří J.