Výstup na Říp 17.11.2013

                Po roce na stejném místě, pár stejných lidí, pár nováčků. Tak bych charakterizovala už jubilejní – desátý výstup na Říp, pro nás teprve šestý.  Jako obvykle jsme se měli ve tři-čtvrtě na jedenáct sejít na starém parkovišti pod Řípem a o patnáct minut se začít drápat na Říp. Nevím, jak to vyšlo přesně, ale my se snad poprvé zařadili do skupinky opozdilců a odešlo se bez nás. Takže jsme jako ta druhá skupinka, spolu se Šidáky, Mudroňkovými a pár dalšími neznámými lidmi, vydali na nám, dobře známý Říp a kupodivu jsme nezabloudili. Po cestě jsme potkali Dášu, takže nastalo focení a Poliho vítání s Valinkou. No, poznali se. Ale už je pod jejich úroveň si hrát, takže na sebe zavrtěli ocasem, pozdravili se a moc si se nevšímali. Nahoru jsme tedy došli mezi posledními a spoustu lidí a psů už okupovalo občerstvení a lavičky okolo. Jak jinak… J Postupně jsme se se všemi pozdravili, já s Aničkou rozdali lístečky do tomboly, občerstvili se a šlo se fotit. To byla akce. Šmakalovy s sebou měli naštěstí jen dva psy, tak jsem jednu šeltii mohla nacpat Aničce. I tak jsem Aidu polila horkou hruškou, naštěstí už studenou J. Po focení se sice říkalo, že pěšky zadní stěnou asi nikdo nepůjde, ale pak se to tak nějak vyvrbilo, že jsme spolu se Štěpánou, Veronikou, „malým“ Honzíkem a našimi smečkami vydali svižným tempem náročnější trasou. Přežili jsme ve zdraví a cesta byla snad nejlepší za ty roky, co na Říp jezdíme. Na střelnici jsme dorazili ještě dřív než někteří účastníci, dopravující se na místo auty. Hned nás ovšem čekala práce, resp. mne a Aničku, která už byla na místě (dřív než my) – sesbírat od všech podpisy na papír, na sken do Šaríka J. A pak rozdat pamlsky pro psiska (na účastníka). A jako třešnička na dortu horská prémie, tj. rozdání drobných cen pro každého (pamlsky, samolepky, časopisy,…). Po rozdání prémie se pomalu vytratili účastníci, kteří nezůstávali na výborovou schůzi, tj. všichni kromě výboru a rodinných příslušníků JJJ.  Výbor si schůzoval, mi ostatní povídali. Poslední chvíle se loučili, přesvědčovali mamku k účasti na besídce, s přesvědčováním jsem pokračovala i v autě J. Snad to vyjde. Byl to moc fajn den, s fajn lidmi, fajn psy. K počasí se vyjadřovat nebudu – mohlo být i hůř, ale ta mlha byla děsivá. Tak ahoj, mějte se, šťastnou cestu, tak na besídce znělo při odjezdu J.