Zámecká pouť na Kačině - ukázky dogdancingu 23. 4.

Přestože z různých ukázek dogdancingu a agility už články obvykle nepíši, rozhodla jsem se, že tato akce si výjimku opravdu zaslouží. K ukázkám dogdancingu na Kačině jsem byla pozvána již v zimě, kdy jsem nadšeně otevřela diář a ujistila se, že opravdu mohu. Jak už to tak bývá, akci jsem téměř pustila z hlavy, zhruba dva týdny předem jsem dostala i program a vůbec vše začalo mít jasnější obrysy. Já ale, s hlavou plnou Groše, vše nechávala s tím, že to vyřeším později. A najednou jsem zjistila, že do akce zbývá týden a já nemám vyladěnou ani jednu sestavu, jen jsem doufala, že Janča, která se uvolila s námi také tančit, je na tom lépe. Protože ale proti přípravám na vystoupení stály ještě nepříjemnější činnosti, jako například škola, s chutí jsem se konečně zažrala do příprav a vymýšlela a trénovala sestavy jako o život.

            S blížící se nedělí jsem si vymyslela skvělý sci-fi plán, který jsem ještě několikrát pozměnila, nicméně můj den začínal po sedmé hodině na cvičáku, kam mě doprovodily Justýnka s Aidou, Justýnka dokonce krásně odcvičila s Amálkou. Já se dvě hodinky věnovala všem mým šikovným týmům, pak mě vyzvedla Janča a mířily jsme rovnou na Kačinu. Tam jsme předaly hudbu, rozcvičily pejsinky a už se těšily na náš první výstup dne. Přestože počasí akci příliš nepřálo a vypadalo to, že ráno na pouti snad ani nikdo není, hned jak se začalo schylovat k našemu tanci, sešla se před pódiem velká spousta lidí, kteří nás podpořili. Zahájila jsem naše minuty slávy krátkým představením nás, našich pejsků a vůbec sportu zvaného dogdancing. Následovala naše Zlatovláska – tedy sestava mě, Justýnky a Aidy najednou na všem dobře známou hudbu. Přestože jsem měla ze sestavy trošku strach, vyšla poměrně slušně, takže pocit jsem měla velmi dobrý. Po nás odtančila Janča s Paminkou na jejich krásnou francouzskou píseň. Řekla bych, že poslední část vstupu nadchla především nejmenší diváky úplně nejvíc, i je jsme totiž zapojily do programu, Aida, Justýnka i Paminka je přeskakovaly, slalomovaly mezi nimi a dokonce s nimi i vyzkoušely několik tríčků, samozřejmě za spoustu odměn, takže naše psíčky byly naprosto nadšené. Tím skončil náš dopolední program, my se rozjely k nám domů a užily si „polední pauzy.“

            Během té jsme krom oběda zvládly vyladit i naši sestavu „Pipi dlouhá punčocha.“ Je to pro nás trochu nostalgie, s touto sestavou jsme totiž vystupovaly na našich prvních dogdancingových závodech před čtyřmi lety a ukořistily jsme s ní hned skvělé druhé místo. Když se přiblížila třináctá hodina, opět jsme se vrátily do auta a přemístily na Kačinu. Tam už nás vyhlížel i Honza, který se ujal role kameramana a podrž psa, takže sestavy druhého vstupu máme dokonce i zvěčněné. Ta první, naše oblíbená Pipi punčocha sice nevyšla úplně podle našich představ, ale snad jsme si neutrhly úplnou ostudu. Já mám ale skvělý pocit z naší nové sestavy s Aidou. Šlo spíše o cviky do hudby What’s up (4 Non Blondes), nicméně na to, že to byla spíše nouzová sestava na vyplnění času, dopadla moc dobře, mám z ní radost a určitě ji ještě někde využiju. Protože počasí nám začalo opět přát, rozhodli jsme se s Jančou i Honzíkem na slavnostech ještě zůstat, okusit pár místních dobrot a vůbec, užít si příjemného odpoledne. Ani jsem se nenadála a šeltičí vodítka mi zmizela z rukou, s holkami lítaly po parku jako o život a divím se, že večer ještě vůbec šmatlaly nožičkama.

            Přestože se mi pauza mezi druhým a třetím vstupem zdála papírově velmi dlouhá, jako mávnutím kouzelného proutku se přiblížila půl pátá, mamka mi přivezla Laru a na řadu přišel náš poslední výstup. Byť už zámecký park vypadal poloprázdně, když jsem vyhlásila deset minut do začátku vystoupení, začaly se skupiny lidí opět scházet k pódiu. Začala jsem s Larou naší oblíbenou sestavou na motivy známého seriálu Sanitka s písní „Můj čas.“ Čím déle tuto sestavu (v upravené verzi) předvádím, tím více si všímám dogdancingové dokonalosti této písně, zvlášť pro nás s Larou. Pomalé úseky střídají živější momenty, dá se tančit jako cviky do hudby i jako sestava s příběhem. Lara nezklamala, cvičila na jedničku a udělala mi neskutečnou radost. Byla to naše první společná venkovní ukázka pro veřejnost a opět mi potvrdila, že Laruška je pro ukázky jako stvořená. Poprvé za celý den jsme si užily potlesku i během jednotlivých cviků, což mi udělalo moc dobře. Po odtančení jsem předala Laru hodnému panu Mertlovi, převzala si šeltie a když zatancovaly Janča s Paminkou, na pódium jsme opět pozvaly děti, které už byly od rána daleko otrkanější, opět z nich udělaly živé překážky pro naše psíky a každý si navíc mohl s pejskem zkusit i jednoduchý trik.

Tím byl pro nás den ukončen, Janča se rozjela domů, mě čekala ještě procházka s letáky po Mikuláši. Zámeckou pouť bych hodnotila jako opravdu nejpovedenější akci, na které jsme vystupovaly, vše šlapalo jako na drátkách, pořadatelé skvělí, diváci úžasní, počasí aprílové, ale vždy se nakonec nechalo přesvědčit a i sluníčko na nás občas vykouklo, prostředí zámku asi netřeba ani komentovat. Moc děkujeme za tuto možnost a doufám, že to nebyly naše poslední zdařilé ukázky. 

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode