Čarodějnice nanečisto 23.4.

            Protože jednou z našich činností v rámci ZKO je předvádění a seznamování laické veřejnosti s našimi sporty, přijaly jsme pozvání na akci do nedalekých Miskovic. Jednalo se o Čarodějnice nanečisto, které tam jsou už tradicí, a tuším, že i já jako malá, jsem se na ně podívala. Krom vymýšlení, jaké sestavy z dogdancingu divákům s Jančou předvedeme, jsem se vrhla i do vymýšlení parkuru a překážek, které na něj budeme potřebovat. V pátek odpoledne jsme se tedy s Hankou sešly na cvičáku, abychom je připravily (původně i naložily, to se pak ale na poslední chvíli změnilo) a zároveň provedly vyúčtování závodů.

Večer mi na stole pípla esemeska, že se jim překážky nevejdou a vzali jich pouze opravdu pár, což mě poněkud zděsilo. Představa, že se dvě hodiny motáme na pár skočkách, tunelu a slalomu a ukazujeme tím agility veřejnosti (tudíž mé zamotané cvičákové sekvence mi byly zakázány), mě opravdu postrašila, a tak jsem okamžitě vymyslela krizové řešení, v rámci kterého jsme v sobotu nakládaly překážky na náš vozík a vezly si jejich zbytek samy. Akci provázelo pár dalších zmatků, například původní začátek byl v jednu, to se pak posunulo na třetí a nakonec jsem se v sobotu ráno dozvěděla, že stačí, když dorazíme v pět. Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že mě to nevyvedlo z míry a nechtěla jsem se na ně vykašlat.

Každopádně jsme přeci jen v tomto čase s Hankou, Jančou a mamkou dorazily na místo. Ještě probíhaly ukázky flyballu, při kterých Libora při jeho výkladu poslouchal snad opravdu každý. S flyballáky jsme se vyměnily, postavily parkur, prošly si ho a my s Jančou šly předvést ukázky dogdancingu. Nejdřív na naši společnou sestavu „Pipi dlouhá punčocha,“ kde jsem Justýnu vyměnila za Aidu, a která nám nevyšla úplně podle našich představ, o chvilku později pak Janča ještě se svým koštětem, které dopadlo o poznání lépe. I když jsme neměly úplně stoprocentně dobrý pocit, dostaly jsme pochvalu, že prý to bylo opravdu povedené. Poté už nezbývalo než se přesunout k ukázkám agility, kde nám nakonec pomohli i Plášilovi a diváci tedy mohli vidět poměrně široký záběr různých týmů. Samotné běhání se nám dařilo, mně udělala Aida největší radost krásnou vysílačkou do slalomu a jeho samostatným provedením, tak snad to takhle ukážeme i na kvalifikačkách. Henoušek Hance neutekl za koňmi, Paminka běhala i v písku, Ace s Darthem i po delší pauze proložené pouze závody zvládli vše na výbornou a Justýnka se Skotíkem prostě běželi. Zaběhli jsme si dvakrát jeden parkur, pak postavili druhý, ale protože přišel čas pro zapálení ohně, raději jsme překážky posbírali, naložili a vyrazili zpět na cvičák. Akce nakonec dopadla vcelku nad očekávání a určitě pro nás byla zajímavou zkušeností.