Coursing Primavera - Semtěš, 5.10.

                Když mi Míša na cvičáku řekla, že se chystá v neděli na coursing k Vrďákům a já si vzpomněla, že jsem o něm taky uvažovala, bylo jasno. Když se mnou sobotu tráví Lara, tak neděle bude patřit šeltičkám. Přihlásila jsem nás sice na poslední chvíli, ale ještě jsme se vešly.

                Ráno jsem vyrazila naprosto nepřipravená, jen s haldou jídla a se psy. Do Semtěše (konečně vím, kde je konečná autobusu, kterým jezdím domů) jsme kupodivu trefily a dokonce našly louku, kde se coursing pořádal. Na místě už byla Míša i s Petrem a Ájou, Lenka, zbytek Vrďáků a možná i nevrďáků. Pár jich dorazilo i po nás, takže jsme se ztratili v davu. Nakonec necelých dvacet účastníků bylo označeno za naprosto ideální počet. Nejdřív jsme se dozvěděli nějaké základní info a pak se začalo běhat. Na Justýnku jsem tak trochu spoléhala, protože zatím běhala vždycky, ale tentokrát se nějak nedařilo. Sice běžela, běžela rychle, ale já taky. Prostě madam nechtěla od paničky. Každopádně rychlostně to bylo na její poměry krásné. S Aidičkou to bylo horší, ta za střapečkem sice vyběhla, ale běžela ještě kratší dobu a s ní jsem se proběhla ještě líp :D. Když si vezmu, že trať měřila něco přes kilometr, já si ji odběhla i s holkama a pak následně i při namotávání střapce ta kladky….asi už mě na coursingu nikdy neuvidíte. Když se běželo druhé kolo, bylo to o chlup lepší, ale teda, pořád jsem to horko těžko udýchávala. Podobně na tom byla při prvním kole Míša, která za střapečkem běžela místo Áji :D. Ta ve druhém kole běžela s borderákem a pronásledovala jeho, takže se taky proběhla. Já jsem bohužel pro holky dvojici nenašla a spolu běhat nemůžou. V pauzách jsem se původně chtěla učit angličtinu, na což samozřejmě nedošlo, tak jsem aspoň ujídala zásoby a pilně diskutovala o všem možném J. Všechno se stihlo docela rychle a ve čtyři jsem už byla doma. Shrnula bych to tak, že až mě ještě někdy napadne jít na coursing , tak Vás prosím, zakažte mi to! J