Dogdancingové zkoušky Vrdy 6.4.

Když mě před rokem Jana vtáhla do dogdancingového světa, nevěřila jsem, že bych se někdy dokopala i ke skládání zkoušek. A tak se stalo, že když jsem uviděla, že v nedalekých Vrdech bude ZKO Primavera pořádat dogdancingové zkoušky, nebylo nic snazšího než poslat přihlášku a žádost o výkonnostní knížku. Protože po přihlášení se mi zdálo, že mám ještě spoustu času, tak mě celkem vyděsilo, když jsem v sobotu večer zjistila, že nás druhý den čekají zkoušky. Rychle jsem vymyslela sestavu a doufala, že ty cviky umíme.  Ráno jsem se vzbudila v osm s tím, že to prostě zkusíme, zkouška od slova zkoušet, tj. zkusit. A tak se stalo, že po nervózním hledáním očkováků jsme přeci jen seděly v autě a mířily si to kousek od nás – na cvičiště na Vinice nedaleko Vrdů. Přijely jsme ve druhé půlce prezence, přesto mezi prvními. Na cvičák jsme vešly spolu s Markétou a Soňou z našeho cvičáku, ke kterým jsme se i s Jančou, která dorazila déle, vecpaly do stanu u parkuru. Po přivítání Vrďáky, které dobře známe, jsme uslyšeli i pár slov od rozhodčích Aleny Smolíkové a Daniely Šiškové a pak už se šlo na věc. Začínali MD1, po nichž následovali heelworky, ve kterých jsme neměly žádné želízko v ohni. A pak začal  Freestyle, kde zkouškovala Markéta s Ginnou a Soňa s Cailou. Holanďanka Ginny si zkoušku vybojovala za výborně a moc krásně. Caila byla taky moc šikovná, ale měly smůlu, protože o dobu kratší póza je stála diskvalifikaci, kterou jsme nečekaly. Po freestylech už nás čekala naše kategorie – zkouška Dance with dog 1. stupně. Já s Justýnkou nastupovala jako druhá a Justýnka šla s nějakou špatnou či otrávenou náladou, Při rozcvičování byla slušně řečeno „přichcíplá“, nebyla schopná ani cválat. A tak jsem na „taneční parket“ nastupovala s tím, že se disknem. Jako zázrakem jsme však dokončily zkoušku pěkně a já čekala, jak nás ohodnotí. Hned po nás nastoupila Jana s Pamčou, které se bohužel diskvalifikovaly za překročení maximálního časového limitu. A já nastoupila jako poslední s Aidou. Aida byla veselá a spokojená, cviky uměla a já si docela věřila. Nastoupila jsem bez nervozity a myslím, že to nebyla taková tragédie. Když jsme vyběhly s prostoru a s pochvalou jsem Aidě dávala pamlsky, byla jsem šťastná. Dařilo se. Chvíli po naší zkoušce už vyhlásili výsledky. Ani jsem nedutala, když jsem uslyšela, že Justýnka složila na výborně.  A Aida na tom byl stejně, tj. dvě výborné zkoušky. Ještě jsem přečkala dvojky a pak už následovalo společné vyhodnocení, kde jsme dostaly dvě zelené kokardy, kelímek se sáčky na bobky a lupu J. Když jsem prozkoumala posudky, zjistila jsem, že jsme s oběma ztratily pouhý jeden bod. S Aidou na využití tanečního prostoru a s Justýnkou na synchronizovaných pohybech, kde jsme asi udělaly o jednu otočku méně nebo tak něco. Každopádně jsem plna štěstí sedla k mamce do auta a vysvětlovala jí rozdíly mezi divizemi. Jsem moc spokojená, že i když jsem tam původně nechtěla, zkoušky se nám povedlo splnit tak hezky. Tak zas příště, možná J.