Dvojzkoušky Hradišťko 10. 12.

Závody, které máme téměř za rohem, si prostě nemůžeme nechat ujít, takže jsem se pokusila dát dohromady cvičákové lidičky pro účast na dvojzkouškách v Hradišťku u Sadské, což je od nás asi 40 minut cesty. Z mých jedničkářů se s parkury Vlaďky Čistínové vydala prát nakonec pouze Bára s Viky, protože jsem ale děsně hodná trenérka, vstávala jsem brzy ráno, abych byla v Ratenicích včas právě na první prohlídku. Parkur nebyl sice nijak komplikovaný, ale obsahoval jednu pasáž, která se mi nezdála ani příliš jedničková ani příliš plynulá, takže jsem v podstatě celou dobu strávila vymýšlením ideální varianty pro holky. Jedničkářů bylo pár, takže netrvalo dlouho a Bára s Vikčou šly na start. Odložení a start měly holky ukázkový, vypouštěcí povel bylo asi poslední slovo, které Bára na parkuru řekla, což jsem jí taky po doběhu s diskvalifikací pěkně vyčetla. Nojo, někdy ten DISK přijít musel. Druhá zkouška už byla jednodušší, Bára už docela mluvila (asi jsem jí to vyčetla fakt razantně) a nebýt jedné hloupé chyby před cílem, byl by to čistý běh, takhle bohužel diskvalifikace.

            Málem bych zapomněla zmínit Lara story, kočička si totiž večer neznámým způsobem asi zatrhla drápek, takže pajdala. S sebou jsem ji sice do její oblíbené haly vzala, kdyby to rozchodila, nožka ji ale pořád bolela, takže jsem ji odhlásila. Po jedničkách následovaly trojky, tedy Aidička a Hanka s Henoušem, kteří dorazili už během jedniček. První běh mě nijak zvlášť nenadchl, zdál se mi nelogický, neplynulý a úhly mi přišly dost pochybné. Nicméně jsme nakonec s Aidou udělaly úplně pitomé chyby, nejdřív shozená druhá laťka (prostě jsem stála na blbém místě a ani Aida nevybere vše) a následovala ještě pitomější chyba na slalomu, kdy jsem prostě udělala záda dřív, než jsem měla, takže kóča vynechala poslední mezeru. Zbytek se nám ale kupodivu povedl fakt pěkně a plynule, zóny na kladině i houpačce byly skvělé, technická pasáž za áčkem byla naprosto luxusní a nakonec to nebylo tak strašné, jak se mi zdálo na prohlídce, byť jsem tedy už rozhodně viděla pěknější parkury. Nakonec nám i tohle ale vyneslo druhé místo.

            Druhá zkouška už byla běhavější a plynulejší, protože jsem ale pitomá a nevěřím Aidě v odložení, což je sice oprávněné, ale tentokrát čekala vzorně, vystartovala jsem brzo, chtěla křížit na slalomu a prostě to neklaplo. Jediná fakt ošklivá věc v tomhle parkuru byl náběh na kladinu, který jsem Aidě asi neošetřila dostatečně, protože chuděra spadla. Když jsme si kladinku opravovaly, byla sice opatrnější, ale nic drastického. Do cíle už se nám běželo pěkně. Hance s Henouškem se taky nějak zázračně nedařilo, sice obě zkoušky doběhly, ale s nějakými chybkami. Štěstí si obě šetříme na příští rok.