Hopsání u dědy Mráze Hradištko 2.3.

Když mi na jednom zimním tréninku Míša řekla, že se s Hankou chystají na závody do Hradištka, nelenila jsem a hned poslala přihlášku a startovné. Jako další plusový bod pro tamní závody byla rozhodčí Alice Glöcknerová, která staví hezké parkury a s Aidou i Justýnkou jsm e si u ní splnily naše první zkoušky na výborně.  Na závody s početnou kutnohorskou výpravou (já + Aida a Justýnka, Hanka + Henkie a Scott, Míša + Ája) jsem se moc těšila a proto mi ani časné ranní vstávání nedělalo problém. Halu jsme našly rychle, mamka mne vysadila se smečkou před halou a obratem zase odjela. My se utábořily a čekání na první prohlídku jsme si krátily povídáním. Nejdřív se běžel hodně těžký jumping. Justýnka ale ukázala, že to je fakt borka a doběhla čistě a poměrně rychle. Chvíli po ní už šla na řadu Aida. Začátek pěkný, ale DISK nás neminul, a to hned na deváté překážce, kde jsem volala špatným směrem a tak si ji Číča dala ještě jednou opačným směrem. Dál už krásně makala, jen se trochu motala u slalomu. Uklidila jsem ji do boudy a šla hlídat krásného choďáka Henouše Hance, která i s Míšou vyrazila na prohlídku. Mezitím jsem se dozvěděla, že jsme s Justýnkou po jumpu osmé z asi dvaceti pěti týmů. Postupovka 3,59 m/s byla snad Justýnčinou nejlepší dosavadní dosaženou rychlostí na závodech. Hanka se s Henkiem bohužel diskla, protože byl po ránu rozjařený a až moc akční. Se Scotem si doběhli pro krásné dvanácté místo v konkurenci čtyřiceti pěti týmů. A protože Míše se s Ájou dařilo, s jednou shozenou tyčkou si vyběhly pro krásné třetí místo. Pa jumpingu následovaly zkoušky. V A1 jsem nastupovala já s Aidou a Hanka s Henkem. Parkur byl krásný, ne moc lehký ani ne moc těžký. S Aidou se nám dařilo až ke kladině, kde díky skočené zóně nebyla tam, kde jsem potřebovala, ale o velký kus napřed. A pak už to jelo. Špatný náběh do slalomu, chyba v něm, málem špatná díra tunelu a nakonec třetí odmítnutí před tunelem, což znamenalo diskvalifikaci. Po DISKu už nám to opět běželo jedna báseň. Hanka se s Henkiem bohužel taky diskvalifikovala. Po dlouhé přestavbě na A2, kde jsme běželi já s Justýnkou, Míša s Ájou a Hanka se Scotem nás tedy čekala prohlídka krásného parkuru. Viděla jsem aspoň čtyři místa, kde bychom se mohly disknout a i když mi jinak parkur nepřipadal moc těžký, spousta ostatních závodníků si stěžovala, že na dvojku je hodně obtížný. Když jsem Justýnku posadila na start a ona se rozběhla, makala nádherně. První místo pro DISK za námi, druhé, třetí, slalom, čtvrté, už jenom rovinka. Dobíháme zkoušku A2 ČISTĚ. Když se pak běžím podívat na výsledovku, nevěřím svým očím. Jsme druhé! Máme naši první A2 na výborně, bohužel jsme o 0,2 vteřiny překročily standartní čas, což znamená na 0,2 trestného bodu. Aby byla zkouška počítána na přestup do A2, musí být běh úplně čistý a s umístěním. Teď si ale říkám, co všechno hned chci. Pro Justýnku byl do neděle úspěch doběhnout s méně než 20 trestnými body za čas a teď tohle. Dlouho jsem si říkala, že A2 je pro nás strop, že čistě s umístěním nikdy nedoběhneme, ale po včerejšku si říkám, že to až tak ztracené není. Hanka i Míša se bohužel diskly. Před posledním během dorazil taťka s babičkou a dědou, aby nám přijely fandit. Já si oběhla prohlídku dlouhého parkuru, který se mi ale celkem líbil. Nejdřív jsem běžela s Justýnkou. Číča makala skvěle, asi by to bylo i na bednu. A krásný čistý běh nám zhatila čtvrtá překážka od konce – tunel. Když z něj Justýnka vyběhla, já se na ni málo podívala a ona už skákala jinou skočku. Myslela jsem, že se zabiju. Na to jsem ale neměla čas, protože za nedlouho mě čekal start s Aidou. První část parkuru super, až ke čtrnáctce. Po látkáči jsem jaksi nestíhala a vysílačka na kladinu nebyla nic moc, tj. přeskočená nástupní zóna. Pak z kladiny seskočila, což znamená odmítnutí. A nakonec ani nebyla zóna na konci. Achjo. Po tunelu pod áčkem jsem pro změnu zapomněla kam dál a nebyla, kde jsem být měla. U východu z tunelu jsme se tedy srazily, což znamenalo další chybu. S tímto děsivým skóre jsme skončily dvanácté. Hanka i Míša se bohužel vydiskaly. Pak už jsme jen počkaly na vyhlášení, odkud máme krásnou medaili a dárkový sáček s mňamkami nejen pro pejsky.  Závody byly moc fajn, mám hroznou radost, že Justýnka makala jako o život a vztek na sebe, že jsem to oběma tak kazila. Ale od Míši jsme dostaly pochvalu, což mne potěšilo. Třeba nejsem až tak ztracená J. A mimochodem, konečně jsem nemusela závidět všem, se kterými trenéři chodí po parkur a říkají jim, jak mají běžet. Asi se nebudu hlásit na závody, kam bych jela sama :D.

 

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode