.JPG)
Klubový výstava Litoměřice 28. 5.
Červen byl pro mne, jakožto pro gympláckou víceletou prvačku náročný stejně jako pro ostatní studenty, tudíž čas na článek mi jaksi nezbýval. Tak tedy trochu zpětně.
Na klubových akcích šarplaninského klubu nesmíme s mámou nikdy chybět a pokud to nejde jinak, zastupuje naši rodinu aspoň jedna z nás. Tentokrát padla volba na mne. Ještě dva dny předem jsme měly jet obě, mamka se ale bála nechat doma babičku se štěňaty samotnou, takže jsem využila Ryvolových, kteří jsou skoro našimi sousedy a ti mě ochotně vzali s sebou.
V sobotu ráno jsem tedy nastoupila k nim do auta a do Litoměřic se poprvé vydala bez psa. Cesta uběhla poměrně rychle, a i když na místě už čekalo dost lidí, hotovo nebylo samozřejmě absolutně nic. Nastala má oblíbená hodinka zmatku, kdy zároveň chystám ceny, stánek, dohaduji se s Dášou a ostatními, povídám si s Jitkou a ostatními a drbu všechny psy okolo. Tentokrát to vše proběhlo relativně v klidu, asi už mám dost praxe na to, abych dávala všechno dohromady systematicky. Jediný vtipný moment nastal, když jsme byly se Štěpánou pověřeny stavbou stanu, asi není třeba zmiňovat, že stan stavělo asi 10 lidí, mezi které jsme se my ale opravdu nehlásila. Prostě je potřeba si to umět zařídit :-).
Výstavu jsme opět zahájily po letech slavnostním přípitkem (ano, už poměrně dlouho jsme na něj zapomínali, a když já výjimečně nevystavuji…) a mohlo se začít. Já si tentokrát poměrně v klidu seděla s Aničkou ve stánku, občas Jitce ukradla Nerušku a byla jsem naprosto spokojená. Konečně jsem si tedy jednou i celkem vychutnala posuzování a všimla si psů, kteří mě zaujali. Jediná přihlášená kraška – Ana Unča Bel Colpo Jany Ryškové nepřekvapila svou tmavou barvou po rodičích ani drobností oproti našim obludkám. Srbské rozhodčí Vesně Bojovič se bohužel nezdál její pohyb a ocenila ji pouze známkou výborná 1. Den ubíhal velice rychle, a i když paní rozhodčí brala posuzování svědomitě a každému psu věnovala dost času, netrvalo dlouho a všech 42 šarplaninců bylo posouzeno. Ano, tolik psů jsme na výstavě neměli dlouho, že by se opět blýskalo na lepší časy…
A tak nastalo vyhlašování, kdy jsme se s Aničkou nezastavily, ale myslím, že to celé vcelku vyšlo, protože téměř nic nezbylo. Některé výsledky, jako třeba Gromíčkovo prvenství mezi veterány, mě nepřekvapily vůbec, klubová vítězka Danetta zas neudivila pouze mne. Nejobsazenější třídu otevřenou mezi fenami vyhrála Šidákovic Dixina. A vítězem výstavy se, ne poprvé, stal Štěpánin Nero.
Pak už nezbývalo než pobalit všechno nutné, vyřešit jednu nepříjemnost a jít na chvíli závěrečně posedět a oslavit vítěze. U nás v Mikuláši se pak ještě Ryvolovi pokochali miminy a náročný den byl za námi. Tak zas někde…
