MVP a KV Litoměřice 2013
Jako každý rok se naše první šarplaninská klubovka koná při mezinárodce na krásném výstavišti „Zahrada Čech“ v Litoměřicích. Ani letos tomu nebylo jinak, a tak jsme přihlásili našeho Apollónka na klubovku v sobotu a na Junior Handling v neděli a Aidu na mezinárodku v sobotu. Původně jsem uvažovala ještě nad hlášením Aidy do Junior Hnadlingu, ale nakonec dobře, že jsem tak neudělala. Ale teď tedy k ději. Čím jsem starší, tím víc úkolů na výstavách dostávám. Jako sedmileté osmileté děcko jsem občas někomu něco přinesla nebo zavolala ho do kruhu. Poté mi k téhle „činnosti nečinnosti“ přibyl ještě stánek. Zkrátka ráno na devátou ho postavit a odpoledne po výstavě sklidit. Během dne prodávat těm pár lidem, co tam přijdou upomínkové předměty samozřejmě s motivem šarplaninců. Loni jsem ještě začala občas pomáhat se stavbou třeba kruhu, porovnávání cen atd. Ale bylo toho opravdu málo. Zato letos, na litoměřické výstavě se nám ta práce nějak namnožila. Samozřejmě, že na výstavách s kamarádkou Aničkou jsme byli ve stánku spolu, chystali všechno spolu atd. Ale jak říkám, nebylo toho mnoho. S Aničkou jsme pomáhali samozřejmě i tady. Nicméně nám kromě stánku přibyla ještě veškerá starost o cenách, jejich předávání, rozdávání čísel, čili vlastně prezence u kruhu atd. A to to vypadalo tak nevinně. Šli jsme s tátou Aničky pro ceny ke sponzorům, ale cestou nás zastavila Dáša, jestli bychom potom dali diplomy do desek. Tak jsme to odsouhlasili a po donesení cen, při kterém nám Aničky táta ještě řekl, ať dáme drobnější ceny od sponzorů do tašek, že každý dostane nějakou (vítězové třídy s velkou konzervou, ostatní s malou konzervou a každý vzorek granulí). Když jsme po několika „drobných“ problémech zvládli připravit desky, mezitím už na prezenci, ke které nám pak Dáša řekla jen, ať dáme lidem čísla, začali chodit lidé. Chvíli jsme dávali čísla já s Aničkou, chvíli moje mamka. Než jsme se pustili do rozdělování cen do tašek, tak nám Dáša ještě dala rozpis cen, abychom si podle nich popsali velké ceny (granule). Mezitím už jsme dávno měli mít postavený stánek, což byl taky průšvih, protože jsme nestíhali. Původně jsem Poliho měla vystavovat já, ale kvůli výše zmíněnému chumlu s ním šla mamka. Vybojovali i BOBa. Takže náš je samozřejmě i Klubový vítěz 2013, ale o výsledcích až potom J. Mamka také hned po Apollonkovi vytáhla Aidu a letěla do kruhu s ní (vybojovali ve třídě otevřené v konkurenci osmi fen V1, CAC a potom i res. CACIB). Mezitím my jsme stihli více méně všechno, co jsme potřebovali a mohli poklidně prodávat a mezitím si i zajít na něco dobrého k jídlu. Po posouzení šarplaninců nastal další chumel, a to předávání cen. Zapomněla jsem ještě zmínit jeden náš úkol, a to vyrovnat poháry na stůl. Zdá se to jednoduché, ale stejně jsem se v tom vyznala jenom já (Anička je vybalovala z fólií). Po posouzení jsem se zeptala Dáši, komu mám ceny podávat, aby je rozdával, řekla mi, ať je doneseme rovnou úspěšným vystavovatelům. Tak jsme tedy s Aničkou odnášeli až na pomyslné stupně vítězů pytle s granulemi, dárkové tašky a poháry. Nejdřív mi přišlo hrozně vtipné, jak jsem gratulovala vítězům, díky svému menšímu vzrůstu jsem vypadala komicky, aspoň z mého pohledu. Vítězem výstavy se stal vlkošedý pes Riko od Bjelica. Za krašáky vyhrál náš brouček Apollón od Studené chodby. Po výstavě jsme pobalili stánek, vyzvedli si desky a vyrazili směr náš milovaný Vražkov, kde se konalo po výstavě menší posezení a kde jsme pak přespali. Ještě bych chtěla poznamenat, že počasí nám vyšlo přesně na klubovku, ráno do zahájení trochu poprchávalo a hned po vyhlášení se spustil ošklivý liják. Protože ostatní ještě jeli na nákup atd. zkrátka měli přijet později, tak jsme se ještě stavili projít ke psímu hřbitovu a pak už taky zakotvili ve Vražkově. Navečeřeli jsme se výborného prasátka, popovídali si o všem možném a pak šli na chvilku spát. Na pokoji s námi byla ještě Štěpánka, která jinam nechtěla (ostatní chrápou J). Ráno nás probudil ošklivý déšť, který nás bohužel provázel celým dnem. My jeli pouze na Junior Handling, který byl naštěstí v hale, ale šarplanince, resp. jejich páníčky jsem opravdu litovala, předvádět se venku v tom dešti. Do kruhu jsem chodila vlastně úplně nepřipravená, s nepřipraveným psem. Poprvé jsme šli jen chviličku potom, co jsme přišli, takže byl Poli nerozkoukaný a podruhé mi bylo špatně, protože jsme si k jídlu dali smažené brambory, které byli sice výborné, ale hrozně mastné… V základním kole po nás chtěla rozhodčí trojúhleník, který se nám v malém a úzkém kruhu moc nepovedl, ale na postup to stačilo. V semifinále jsme potom předvedli „Téčko“ které se nám naštěstí povedlo. Potom jsme ještě šli L ve dvojici. Bohužel s námi šel kluk s novofundlanďákem, který šel moc rychle a nečekal na nás a já prostě Poliho nemohla rozběhnout. Chyba byla sice na straně druhého handlera, ale nám to moc neprospělo a do finále jsme nepostoupili. V posudku jsme dostali 59 bodů (jeden nám chyběl za soulad), jako cenu jsme získali vodítko a obojek na velkého psa (kvalitní), takže nám to alespoň pokrylo náklady za přihlášení JH J. Po základním kole JH jsme se šli podívat na šarplanince, mamka tam šla s Aidou už při mém a Apollonově předvedení, tak mi sdělila, že psy vyhrál Grom a feny jdou na řadu. Přišli jsme na mladé feny (tuším). Celkově feny vyhrála naše oblíbená Dášenka (Jane Goldi Ště-Kot North), s Gromem (Grom Tar Sharislands) a mladým psem Rimy Nerem Ště-Kot North se ještě utkala o BOBa, kterého právem vyhrál Gromeček, kterému se poté vyplatilo čekání na závěrečné soutěže. Vzhledem k tomu, že mi do finále JH nepostoupili, tak jsme díky příšernému počasí jeli po půl druhé domů. Celou cestu jsem šarplanincům v závěrečkách držela palce a vyplatilo se to. Štěpánka mi hned v pondělí psala (po našem příjezdu domů jsem jí hned psala já), že Rosťa s Gromem vyhráli 2. Skupinu FCI a Štěpánka s Nerem 2. Skupinu FCI mladý, takže obří úspěch. Jen mě mrzí, že jsme tam na závěrečky nezůstali. Výstava byla skvělá, posezení také, jen nedělní počasí by se nad sebou mělo zamyslet.