MVP Praha 3.5.

Mezinárodky v Praze jsou už u nás téměř tradicí a tak není žádným překvapením, že se bez nás neobešla ani ta jarní. Pro Laru to měla být premiéra v mladých a náš ostřílený Apollónek nastupoval ve veteránech. Protože už máme za sebou opravdu neskutečné množství výstav, „obyčejná“ mezinárodka ve mně nevzbuzovala žádné téměř emoce v podobě velikých příprav a těšení. Prostě jsme v sobotu ráno jeli, i když s mamkou značně vynervované, protože jsme se chytly už ani nevím kvůli čemu. Zjistily jsme, že jsme si nevytiskly vstupní listy, takže jsme jeli ještě přes Kutnou Horu, každopádně no stress. Krašáčci šli hned po kavkazácích, posuzoval Otakar Vondrouš. Ještě před posuzováním za námi přišli lidé s pidi vlkošedými psíky, kteří možná v sobě měli i něco z krašounů. Je strašně milé vidět na výstavách (ani tady nebyli jediní), kteří jdou ke kruhu, nebo třeba i na výstavu především proto, aby viděli naživo krašáka. Oba psíky jsem vystavovala já a zadařilo se nám. Apollón si od svých osmi let uvědomil, že výstavy vlastně nejsou až takový opruz, jak se mu zdálo dříve, takže byl v kruhu veselý a vnímavý. Krásně běhal, stál v pozorném postoji. A tak obdržel svou druhou veteránskou výbornou 1 na šampiona. A jako bonus k tomu BOV (překvapivě). Jen jsem rychle vyměnila psy a už jsem klusala po kruhu s Larou, která se předvedla taky výborně, i když se v postoji občas trošku zakroutila. I tak ale získala svého prvního CAJCe a BOJe k tomu J. V soutěži o BOBa já jsem vedla slečnu krašáčkovou a mamka Apollóna. A BOBa dostala Lara. Skoro ostuda pro Polyho, že ho porazila mladá fena J. Bylo půl jedenácté a my měli odvystavováno a zbývalo čekání na závěrečky, ať tedy máme aspoň ten plecháč. V tomto dlouhém mezičase jsme si s mamkou stihly dát kafe, několikrát vyvenčit psíky, popovídat si ve stánku s Janou Ryškovou a já jsem kromě toho ještě strávila docela dlouhou dobu u kruhu šarplaninců, kde to bylo až dramatické. Janě Ryškové se po Ajně a Igorovi narodil vrh čtyř kraších holčiček, my zas máme za sebou výstavu ve Slovinsku, takže bylo co probírat. Situaci u šarplaninců asi nemá cenu tu rozebírat, ale nakonec se to víceméně vyjasnilo. Závěrečky sice nezačaly na čas, pak ale pěkně odsýpaly. Nejdřív běžel Poly veterány, které posuzoval pan Adlt. Nepostoupili jsme a Poly měl výstavu za sebou. Rychle jsem ho předala mamce a šla s Laruškou o nejlepšího juniora a následně i o BIG. Obojí posuzoval pan Václavík a ani jednou jsme nepostoupily. O BIGa už byla Lara protivná a měla toho dost, což bylo na jejím předvedení znát, neboť nechtěla stát v postoji, i když běhala moc pěkně. A výstava pro nás skončila. Bylo to celkem náročné, ale je příjemné jít jednou v kruhu hned na začátku a do závěreček mít klid.