.JPG)
Oblastní výstava Kačina 21. 5.
Oblastka, určená z většiny pro lovecká plemena, která se každoročně koná asi kilometr od našeho domu, byla první psí výstavou, kterou jsem kdy navštívila, pravděpodobně ještě dřív, než jsem vůbec začala chodit do školky. A protože jsem si dlouho říkala, že bych na ní někdy ráda taky vystavovala (ano, mám za sebou i světovou výstavu, ale chci jít na pitomou oblastku) a taky proto, že se mi Apollonova poslední výstava v Boleslavi nezdála úplně dokonalá (nebyla ničím symbolická a já si chtěla poslední výstavu psa, díky kterému jsem tam, kde jsem a taková, jaká jsem, pamatovat), rozhodla jsem se tedy si naplánovat s Apollónkem procházku spojenou s výstavou :-). Když jsem si prohlížela seznam rozhodčích a dopočítala se k tomu, že by nás měl posuzovat pan Václavík, těšila jsem se, že se nám dostane i kvalitního posudku. Nostalgicky jsem vyplňovala papírovou přihlášku, kterou jsem pak místo na poštu, nesla do schránky domu, kde sídlí Oblastní myslivecký spolek. Ano, ráda jsem si zavzpomínala na výstavy několik let zpět, kdy posílat ručně vyplněné přihlášky poštou, bylo běžnou praxí a samozřejmostí.
Abych se ale vrátila k samotné akci, v rozpisu, který byl před výstavou zveřejněn, jsem se krom překvapivé informace, že se účastní jen jeden krašák :-) dozvěděla i to, že posuzovat nás nakonec bude paní Dolejšová, což mi vůbec nevadilo, protože vím, že naše pastevce zná vcelku dobře (jezdí nám posuzovat bonitace). V pátek jsem byla mámou donucena Apollóna učesat a při té příležitosti jsem mu i navlékla po skoro roce předváděčku, abych zjistila, jestli si ji mazák ještě pamatuje…a pamatoval.
Ráno jsem měla budík na půl osmou (ne, vůbec v tu dobu už na Kačině nezačínala přejímka), naházela jsem věci do batohu, kopla do sebe kafe a nakonec dokonce nasedla i do auta k mamce, která nás na Kačinu odvezla, aby Poly nezačal cestou kulhat. Na výstavě už čekala Lucka s borderákem Alexem, které čekala první společná, a dokonce posuzování v našem kruhu zahajovali. Po vystání šílené fronty k přejímce, jsem upíchla naši židličku ke kruhu a potkala svého bývalého spolužáka Karla, který se mi po pěti letech, co se známe, uráčil říct, že vlastně mají chovnou stanici fousků. Po chvíli proběhla oficiální zahájení trubači a následně promluvení předsedy výstavy a hlavní rozhodčí Olgy Dolejšové. Pak už se všichni rozhodčí vydali do svých kruhů a posuzování mohlo začít. Lucka předvedla Alexe moc hezky a dostali výbornou, jen si stěžovala, že paní rozhodčí moc nemluvila. Netrvalo dlouho a do kruhu nastupoval i Apollón, který se předvedl s profesionalitou sobě vlastní. Paní rozhodčí mě pobavila, když se mě ptala, jestli na něj může sáhnout, že se naši psi sice tváří mile, ale občas umí být ostří. Ano, myslím, že jsme si obě vzpomněly na stejnou situaci…:-). I my z kruhu odcházeli s výbornou, já ale s jiným pocitem, se mnou totiž paní rozhodčí mluvila :-). Protože bylo teplo, po chvilce jsme se s Polym zvedli k odchodu a domů už došli opravdu pěšky.
Musím říct, že to byla celkově moc příjemná akce a příští rok, pokud to vyjde, tam zažije svou veteránskou, nejspíš premiéru, moje Justýnka. Ano, tak to letí.
