QZJ na EOJ 17.-.18.5.

Na naše první kvalifikačky jsme se vydaly v sestavě mne, Justýnky a Aidy jako závodnic a mamky s Laruškou jakožto doprovodu. Pro Laru to byly první závody a myslím, že se socializovala přímo ukázkově. Sklízela úspěch na všech frontách, protože se svojí medvědí roztomilostí, kdy ve svých dvou a půl měsících byla větší než většina medíkovských psů, se prostě líbila.

                A jak to celé probíhalo? S napěchovaným autem jsme v pátek odpoledne vyrazily směr Heroltice u Tišnova na nastávající kvaldy. Na místě jsme samozřejmě hned potkávaly známé i méně známé tváře, ubytovaly se v chatičce, kde nás před umrznutím zachránilo jen půjčené topení, kde byla jediná zásuvka na elektriku (topení) a kde každou chvíli vypadával proud. Statečně jsme to zkously, a protože školní týden je velmi vyčerpávající, brzy jsem se odebrala do říše snů…a že se konečně zdály…a jaké krásné… teda spíš krásný….

Ráno jsem zjistila, že nevím, ke komu se při……nacpu do stanu u parkuru. Pak jsem objevila krásný

stan Lucky Petirové, která nás k sobě tedy pustila J Díky! J. Scházelo se nás tam hodně, hodně jsme

natáčely, hodně se smály a povídaly. Nejdřív nás čekala úvodní schůzka, kde jsme se

dozvěděli takové ty formality, jakože máme uklízet po svých psech a chodit na všechny schůzky a

dostali jme rozpisy na pomocníkování.. Začínalo se kraťoučkým tréninkem, cca dvacet vteřin na každý

tým. S Aidou jsem pilovala zóny, což se nám stejně nepovedlo. A s Justýnkou jsme si zaběhly krásný

rychlostní oblouček s tunýlkem, kruhem, skočkami a kladinkou. A zlatíčko zlaťounké makalo na svoje

poměry neskutečně krásně. Začínalo se během agility dětí, kde jsem zjistila, že si s přestávkou

asi pěti psů opravdu nestíhám připravit druhého psa. Byla jsem ráda, že jsem si ji na start vůbec stihla

přivést. A jak nám to tedy běhalo? Justýnka vyletěla hezkou rychlostí, běžela čistě a osudným

se nám stal až slalom, kde nám byla mávnuta chyba, kdy se Justýnka podívala na druhou stranu, než

byla tyčka. Pár překážek do cíle už jsme opět doběhly rychle. S Aidou se nám první běh moc nevyvedl.

Dvacet trestných bodů, pro jistotu ani změřený čas. Nejdřív skočená zóna, pak chyba ve slalomu,

zóna na houpačce a laťka, když jsem ji blbě poslala. Prostě běh, který bych nejradši zrušila, zatajila

a nevím co. Výsledky všech, kterým jsem fandila, které jsem natáčela a u kterých jsem si vyřvávala

hlasivky, vypisovat nebudu, protože by to zabralo půlku článku. V kategorii medium juniorů jsem pak

pomáhala zvedat tyčky, ve smolíčcích a lárgích pak natáčela kamarády. Jumping se nám povedl o

mnoho lépe. Ne přehnaně těžký, ale ani vyloženě jednoduchý parkur nám sedl a s Aidou jsme ho

zaběhly s postupovkou asi 4,5 m/s a čistě, což pro nás znamenalo zisk desíti bodů. S Justýnkou jsme si

zaběhly taky pěkně a číča to pěkně rozbalila (hlavně ke konci) a postupovka 3,05 m/s mě taky

potěšila. Sama byla ze své rychlosti tak moc překvapená, že jí spadla jedna latěčka a ještě k tomu

vytvořila jeden velký oblouk za skočkou, kdy jsem já nečekala, že má až tak moc volat, tudíž vylítla

dál, než bylo vhodné a stálo nás to tak dvě vteřinky, které se tu prostě nepromíjí. I tak jsem byla ale

moc šťastná, protože je vidět, že běhání na mističku nese úžasné ovoce, protože když ji vidí, tak jejím

hlavním cílem je, být u ní co nejrychleji, ale přitom dělá i to, co dělat má, takže mistička s párkem

může ležet za páskou směrem ke konci parkuru a čekat na snězení. Poté nám bylo oznámeno, že i

přes vytrvávající déšť, který jsme naštěstí pozorovaly z, v rámci možností, suchého stanu, plného

křesílek, kterých byl obvykle stejně nedostatek, nás čeká ještě společný běh agility nebo spíš delší

sekvence J. Parkur byl zaměřený na náběhy do slalomu, které byly těžké, protože slalom stál tak

metr od lákavého tunelu. Nějakým zázrakem se nám s Aidou i Justýnkou oba náběhy do slalomu

povedly. Justýnka se ale asi bála mokrého slalomu či co, takže do něj nejdřív nechtěla a pak po chybě

se jí do vracení opět moc nechtělo. Zbytek ale makala pěkně, ovšem díky slalomům vám tu obludnou

postupovku ani nemůžu říct. S Aidou nás na start nejdřív zavolali, pak nás tam nechali dlouho čekat a

nakonec nás poslali pryč. Pak jsme byly opět zavolány a po chvíli čekání jsme konečně vyběhly. To se

ovšem podepsalo na naší koncentraci a tunel prostě nebyl dost v cestě. Náběh do slalomu poprvé

paráda, dva tunely a pak skočka z outu, ale poměrně daleko od ní stojící skočka Aidičku zlákala.

Kdybych tohle chtěla dokázat cíleně, nikdy se nám to nepovede, ale takhle to vypadalo zajímavě. Tak

jsem tedy lásečku pochválila a běžely jsme dál. I druhý náběh se nám zadařil a obecně, až na tu

odmítačku a jednu malou, bezvýznamnou diskvalifikaci jsem měla radost. Tím pro nás závodní den

končil, já, značně unavená se přivítala s mamkou a Laruškou, které si vyrazily na výlet k příbuzným.

Protože jsem toho celý den moc nesnědla, cpala jsem do sebe neuvěřitelnou rychlostí namazané

rohlíky, nektarinky, sýr, sušenky a vlastně cokoliv, co se ke mně dostalo. Vyčerpávající den a nevlídné

počasí neměly za cíl asi nic jiného, než mě zahnat spát, takže jsem to v osm zabalila a padla to

postýlky. Žádný krásný sen se mi tentokrát nezdál, ale protože jsem se probudila brzo, měla jsem

spoustu času na nějaké to snění „za živa“.

 

               

Běhat se ráno začalo někdy kolem deváté, tuším, že jumpingem. Na Justýnce už byla znát únava, ale

makala pořád statečně. Myslím, že jsme zaběhly čistě, ale ruku do ohně za to nedám. S Aidou se nám

běželo taky pěkně, už ani nevím, co jsem v běhu tak pokazila, že to nebylo čistě. Nebo bylo?

Moje paměť už je fakt špatná. Poté následovalo řekněme agility (nebo to bylo naopak?) Už vím, ano,

agility. To, že v parkuru není slalom, mi oznámila až Janča a moc mě to potěšilo (na prohlídce jsem to

nějak přehlídla). S Justýnkou jsem se v tomhle běhu tak strašně zadýchala, až to není možné. Protože

mne povzbuzovaly za páskou holky ze stanu (samozřejmě, že zeleného), já povzbuzovala už unavenou

Justýnku. Ta se pak rozběhla, dala všechny stahovačky a jako jediné jsme doběhly. Bohužel jsem si ji

víc nepohlídala u kruhu, kde jsme braly odmítnutí a pravděpodobně i všechny tr.b. za čas, protože

jsme tam strávily strašně moc času opravou. I tak jsme ovšem vybojovaly první místo, jako jediné

 doběhlé :D. Body jsme ovšem kvůli mnoha trestným bodům (škoda toho odmítnutí a času

stráveného opravou) nedostaly. Škoda. S Aidou se nám parkur moc povedl, byl by čistý, kdybych

nebyla tak nehorázně strašně blbá. To už se ani jinak říct nedá. Z látkáče skoro rovný náběh na

kladinu a já jen o kousek uhnu rukou, což bohužel pro citlivou šeltičku znamená, že by měla běžet ke

mně. Chtěla jsem být rychlá a takhle to dopadlo. Ovšem zóna byla. Ale ne, já to musím tak pokazit

tady. Nakonec nás čekala ještě sekvence. Justýnku jsem z ní odhlásila, protože už bylo jisté, že

 nepojedem, ale s Aidou jsme si běh se čtyřmi zónovkami a těžkými rozlišovačkami mezi nimi zaběhly

s jen jednou chybou a to zónou na kladině. Protože naše celkové skóre nebylo až tak špatné, doufala

jsem, že by to mohlo klapnout. Nebudu to prodlužovat, neklaplo. Třeba příště. Před vyhlášením

kvalifikovaných jsme si hodinku tak nějak povídali, já přivedla Laru, která se musela se všemi

pomazlit, ideálně je třeba hryznout do ucha a nakonec zakotvila u labradorky Tess a dlouhou dobu si

s ní hrála, protože to byl snad první pes, kterému nevadila. Denča s námi natáčela rozhovor, všichni

jsme se smáli a čekání si prostě zkrátili. Nesmím zapomenout na Magdinu borderku Elzu, která si

s námi všemi ochotně hrála a cvičila stejně jako Jess Adél Klepalové a v neposlední řadě moje

Lárůšínka. Hlasitým zapískáním nás pozvali do jídelny, oznámili „verdikt“ a rozdali výkoňáky.

Gratuluju všem kvalifikovaným a samozřejmě jim držím palce na EOJko do Itálie, jmenovitě tedy

především Domče Machové, Magdě Bradáčové, Lucce Petirové, Denče Sommerové, Adél Klepalové,

Adélce Benešové, Lence Špidlenové samozřejmě i všem ostatním J A děkuju také rozhodčím,

kterými byli český rozhodčí Petr Rybář a finský rozhodčí Pertti Siimes za to, že nám stavěli pěkné

parkury. Strašně moc moc se omlouvám všem, které jsem natočila až od půlky běhu, hlavně teda

Domče Machové. Díky Janče Mikulové a možná ještě někomu (těžko říct, natáčel ten, kdo byl po ruce

a tím, co po ruce bylo :D) za natočení, Lucce Petirové za azyl ve stanu a samozřejmě Vám všem, které

jste v tomhle zeleném stanu trávily čas, protože si myslím, že i přes příšerné počasí a organizaci…no

ne úplně dokonalou jsme si to docela užily. Tak zas někde příště J.   

 

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode