Speciální výstava Tři Studně 4.10.

06.10.2014 21:23

Naše tradiční moravská speciálka na poslední chvíli změnila místo konání a my, místo kynologického areálu ve Zbraslavi u Brna, zavítali k hotelu Horník ve Třech Studních u Nového Města na Moravě.

                Díky skvělému plánu, že v pátek večer ještě posedíme, jsme se s mamkou a Laruškou vypravily poměrně brzo a do penzionu Zátiší dorazily už kolem čtvrté hodiny. V klídku jsme se ubytovaly a rozhodly se vyrazit na procházku do lesa. Krašáčkovou jsem vypustila a ta se opět předvedla jako šílenec, lítala kolem nás, do vody, do trávy atd. Procházkou jsme dokonce našly kemp, kde jsme se večer měli sejít a kde bydlela velká část účastníků. Do večera však zbývalo ještě hodně času a náš hlad se zvětšoval. Zakotvily jsme tedy v malé hospůdce „Na náměstí“, které jsem ve stejnojmenné „uličce“ hledala dlouho (a nenašla). Výborná křidýlka, kafíčko a malinový dort, to prostě nemělo chybu. Pomalu jsme se přemístily zpět k našemu penzionu, vypravily se a nasedly do auta, abychom se, tentokrát autem, přemístily do kempu Sykovec, kde už seděla….no spousta lidí, které jsem ráda viděla. Zpátky „k nám“ jsme vyrazily na můj vkus celkem brzo, a když mi budík, který jsem si později nastavila, ukazoval, že mám před sebou asi sedm a půl hodiny spánku, tetelila jsem se blahem.

                Když jsem se ráno vydala venčit, potkala jsem Štěpánky maminku, která venčila Vitku. Holky si na sebe vzpomněly a krásně si pohrály, lítaly a z Lary se stal dočista mokrý pes. V penzionku jsme se nasnídaly a pak konečně zamířily k Horníku, abychom výstavu připravily. To, že někteří vystavující dorazili dřív než my, jakožto organizátoři, už mě nepřekvapilo, ale vzhledem k tomu, že jsme tam s mamkou i s naším zpožděním byly z výboru první, pustily jsme se hrdě do příprav. Natahaly jsme stoly a židle a mezitím se už Dáša objevila i s diplomy, stánkem a spoustou dalších nezbytností. Já se, později i za pomoci Aničky vrhla na stánkové věci, protože jsem tak nějak tušila, že víc času mít už nebudu. Tušení bylo správné a za chvilku už jsem razítkovala diplomy a následně je cpala do desek. Desky jsme pak úspěšně rozdaly a já se vrhla na ceny. Vyrovnat poháry a zorientovat se, co je pro koho….no problem. Když však mamka, jakožto vedoucí kruhu, oznámila, že za chviličku výstavu zahájíme, byla jsem poněkud…zaskočena. Popadla jsem Larušku, naběhla ji představit do kruhu, opět vyběhla, ji přivázala ke stánku a věnovala se nějakým přípravným činnostem. Po chvíli jsme byly opět volány do kruhu, na „klasické“ předvedení. Laruška běžela pěkně, s panem rozhodčím se přivítala, se mnou spolupracovala a byla ohodnocena známkou Velmi nadějná 1 a pochvalou. Já už si z pomyslné bedny diktovala, jaké že ceny to chci přinést. Stejně jsem se jich nedovolala a pak si je tam vybrala sama :D. Larušku jsem uvázala Aničce u stánku a šla pomáhat do kruhu, tedy rozdávat ceny. Udělala jsem si v nich svůj systém a měla o nich přehled, což mi vyhovovalo. S úsměvem a slovem „gratuluju“ jsem si to vážně užívala. Průběžně jsem ještě vybírala od vystavujících desky a předávala je Ivaně a z druhé strany zase připravovala desky k předání. Tohle všechno jsem si ale moc užívala a oddechla si díky tomu od všeho ostatního. Mamka mě celkem překvapila tím, když řekla, že se do kruhu připraví soutěžící „O nejlepší dorost“ spolu s Vitkou. Rozespalou Larušku jsem jen odvázala do stánku, nasadila jí předváděčku a už jsme se hrnuly do kruhu. Kolečko a postoj zvládla líp než předtím a Vitku porazila. Teď jsem ani nestihla malou uvázat a jen jsem vodítko předala Aničce a šla si organizovat ceny. Výstavu vyhrál Štěpánčin pes Nero. V moment skončení výstavy se k nám nahrnula spoustu lidí, kteří chtěli zapsat svůj výsledek do PP a kteří chtěli své desky. I tenhle nával jsme zvládli a dokonce se nám všem podařilo se postupně utrhnout na oběd. Na řízek jsme si sice počkaly docela dlouho, ale nakonec přišel. Následovala bonitace, ke které asi není třeba se nějak vyjadřovat. Já si užívala trošku klidu a jen se motala ve stánku a okolí, občas něco přinesla a někoho zavolala. A tak výstava pomalu, ale jistě končila.

Musím poznamenat, že takhle velkou účast jsme už hodně dlouho neměli. 27 psů na výstavu a 10 na bonitace bylo vážně úctyhodných.

Krásně strávený den bych nemohla popsat jinak než touhle výstavou. Teď si užívám vyhřátého pokojíčku, ale tohle bylo tak strašně moc fajn, že se to snad ani popsat nedá… J