Výcvik krašáka

  Občas někde můžete slyšet, že pastevec je pes k ničemu, protože se s ním nedá cvičit. Doufám, že se mnou budete všichni souhlasit, když řeknu, že je to nesmysl. Nejen, že cvičení není jediné, co se se psem dá dělat, ale mimo jiné není nemožné se s pastevcem věnovat výcviku.

            Bohužel se někdy stává, že když člověk se šarplanincem, krašákem nebo jiným pastevcem přijde na cvičák, byť do kurzu základní poslušnosti, inzerovaného jako „pro všechny,“ je mu řečeno, že je to zbytečné, že se jedná o psa, se kterým se cvičit nedá. Docela by mě zajímalo, kde „výcvikáři“ berou tu jistotu. Je ovšem pravda, že je možná štěstí, že Vás s pastevcem někde rovnou odmítnou, protože mnohá cvičiště nejsou „vybavena“ instruktory, kteří jsou schopni se věnovat takovémuto plemeni, a účast na takovém výcviku může napáchat víc škody, než užitku. Šarplaninec ani krašák nikdy nebude cvičit jako třeba německý ovčák a jsou na ně třeba využít jiné postupy výcviku.

Čeho chceme dosáhnout

            Zpočátku si musíme uvědomit, čeho se psem chceme dosáhnout. Chceme mít pohodového společníka pro život? Chceme chodit se psem na procházkách na volno? Chceme, aby znal základní povely nebo něco navíc? Nebo chceme sbírat mety nejvyšší? Pokud jste se rozhodli pro poslední možnost, nejspíš Vás zklamu, ale doporučuji Vám si k šarplaninci pořídit ještě nějaké „pracovnější“ plemeno. Šarplaninec ani krašák se nejspíš nikdy nebude honosit dokonalou poslušností s očním kontaktem při chůzi u nohy a chutí pokračovat v práci při odložení. Pes výcvik může mít rád, ale projevu belgických ovčáků nikdy nedosáhne. Šarplaninec ani krašák nikdy nebude rychlý a mrštný jako border kolie při agility, na to opravdu stavěný není a fyzicky by mu přehnané tréninky tohoto sportu dokonce mohly ublížit. Možnou naději skýtá snad jedině dogdancing, kde při dobrém přizpůsobení sestavy působí prostě jinak než ostatní.

 Motivace

Šarplaninec s Vámi nikdy nejspíš nebude spolupracovat jen z čirého nadšení pro práci. Musí chtít pracovat s Vámi a musí vědět, že se mu to vyplatí. Já sama pro cvičení s krašákem používám vybrané odměny, které moji psi milují. Patří mezi ně sušené plíce či jiné maso, kousky sýra nebo vařené masíčko, mladší fena se třeba i ráda potahá o fleesový uzlík, plyšáka nebo si zaběhne pro míček.    Každý si musí najít to nejlepší pro svého psa, protože každý pes je originál, znám třeba fenu, která cvičí jedině za bublinky z bublifuku.

Výchova je základ

            Přestože žádné soutěže o nejlépe vychovaného psa asi neexistují, myslím, že pohodově vychovaný pes je větší poklad než šampion práce. Základem je pochopitelně přivolání a povel fuj. Já osobně jsem všechny své psy učila přivolání snad tím úplně nejjednodušším způsobem, a to na pamlsek. Prostě odměňuji každý jeho příchod, nejdřív v klidném prostředí (dům, zahrada), později cvičák (je oplocený, takže i když pes nepřijde, neuteče mi) a nakonec s nimi běžně chodím na volno všude, kde nepotkáváme moc lidí, psů a zajíců. Je ale potřeba si uvědomit, že šarplaninec i krašák jsou pořád pastevci a pokud situaci vyhodnotí tak, že by měli udělat něco pro něj smysluplnějšího než přijít k páníčkovi, obvykle ani to nejlépe naučené přivolání nepomůže. A to je třeba předvídat.

            K samotné výchově samozřejmě patří i socializace, protože se psem, který zná jen svůj dům a zahradu, asi těžko vyrazíme na výstavu nebo na závody. Je proto dobré už s malým psím miminkem chodit mezi lidi i psy – do města, na návštěvy, na výstavy atd. Přestože je třeba dbát na to, aby nebylo štěně přehnaně fyzicky zatěžováno, když ho někam přivezu, deset minut s ním chodím a pak si sedneme na lavičku, zvládne to. Vše je ale třeba individuálně přizpůsobit věku a vývoji jedince.

            Všechny tyto jednoduché body štěně připraví na život lépe, než hodiny na cvičáku s omíláním sedni, lehni, aport. 

Agility, dogdancing, sportovní kynologie,…

            Psích sportů a aktivit je mnoho, stačí si jen vybrat. Samozřejmě jsou některé pro pastevce vhodnější a jiné méně, ale v podstatě jde na určité úrovni dělat asi cokoliv. Já bych se přimlouvala za vyzkoušení dogdancingu, který považuji za snad jediný sport, který se dá i na vrcholové úrovni provozovat snad s jakýmkoliv psem. Důkazem toho je i fakt, že se Mistrem světa ve freestylu (divize dogdancingu) stal novofundlandský pes, což je rozhodně plemeno, které není ve výcviku z těch nejběžnějších. V agility považuji za velkou nevýhodu vysoké překážky, i když s odpovídajícím tréninkem je i šarplaninec či krašák zvládne překonat (ale nic se nesmí přehánět). Sportovní kynologie je fajn, ale pastevci jsou moc chytří na to, aby kousali figuranta do chráněné ruky (rukáv), je přece daleko logičtější zamířit na nějaká nechráněná místa.  V extrémním vytrvaleckém sportu, dogtrekkingu, může i krašák nebo šarplaninec najít své upotřebení – chůze na desítky kilometrů, jen se svým páníčkem, to si může DOSPĚLÝ pes užít, ale zdůrazňuji dospělý a trénovaný pes.

Pozor na štěňata

            V moderní kynologii (naštěstí) začíná víc a víc převládat názor, že malá štěňata mají na výcvik dost času. Přibližně do roka je dobré se vyhnout delším túrám, práci s figurantem a do roka a půl i skákání vysokých překážek. Do té doby se dá dělat spousta dalších užitečných věcí, které při následném výcviku jakéhokoliv odvětví jistě využijete. Je důležité pracovat na přivolání a socializaci, to se v praktickém životě hodí víc než metrové skoky. Pokud budete chtít nadále cvičit, je výhodou, když si pes umí hrát. U malých štěňátek je skvělé, že si většinou hrají ráda. Ráda cupují plyšáky, chytají listí a tahají se o hadříky. Toho všeho se dá moc dobře využít. Pokud se hra pro psa stane odměnou, máte napůl vyhráno. Neméně důležité však je, že pes umí jíst pamlsky. Teď to pravděpodobně zní zvláštně, ale mnoho psů v rušném prostředí dobrotu vůbec nepřijme. Pomalu můžeme psí miminko učit různé triky, ať už na protahování (práce na míčích a čočkách, poklona, otočky), na přemýšlení (pod jednou z několika misek je schovaná odměna, hledej) či na drivu (tři, dva, jedna – kdo bude mít dřív hračku). Všeho je ale třeba s mírou!              

Tento článek nemá být podrobnou instruktáží, jak co dělat, ale spíše takovým úvodem do světa cvičení s krašským ovčákem nebo šarplanincem. Nezapomínejte na to, že by to měla být především zábava pro Vás oba a příjemně strávený společný čas. Tak hodně štěstí!       

Marie - Anna Kociánová, vyšlo v časopise Pes přítel člověka 2/2016     

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode