29.12.2013 22:41
Těm co mě znají je jasné, že bych to nebyla já, kdybych se nepřipletla k organizaci čehokoliv. Prostě mě to baví, tak proč toho nevyužít. A tak se stalo, že když se na facebooku objevila otázka, jestli je nějaký šeltičkář z Kolínska, hrdě jsem do komentáře napsala, že já. Nebyla jsem jediná, a tak naše nová, do té doby neznámá, kamarádka rozhodla, že si o Vánocích uděláme společnou procházku. Na facebooku vytvořila událost a postupně přibývalo a přibývalo lidí, kteří by vyrazili s námi. Mezitím jsme si začaly psát a plánovat kudy půjdeme, kdy vyrazíme atd. A když už bylo přihlášeno asi 10 lidí se svými čtyřnohými přáteli, začaly jsme plánovat i další program, protože když někdo přijede třeba z Plzně, asi očekává víc než „jen“ procházku. Vykoumaly jsme tedy různé hry a soutěže pro psy, abychom se v neděli, 29. prosince na Kmochově ostrově nenudili. S kamarádkou Janou jsme se pustily do nacvičování naší dogdancingové sestavy „Pipi dlouhá punčocha“, se kterou určitě někdy dobijeme svět J, do pletení uzlů a do plánování. A tak se stalo, že najednou byla sobota 28.12. a já celé odpoledne a večer doplétala poslední uzle, šprtala se sestavu na dogdancing, tvořila diplomy, vymýšlela, co by se ještě dalo využít jako ceny a zkrátka jsem do pozdního večera připravovala vše tak,, aby druhý den sraz proběhl hladce. Myslím, že podobně na tom byla i Janča a Kate. Když jsme se jako první sešly druhý den u pódia pro letní kino, vyzkoušeli sestavu, promysleli program a zkrátka dolaďovali poslední detaily, začali se scházet i ostatní účastníci z různých koutů naší republiky. Když jsme se víceméně sešli, začal, doufám aspoň trochu zábavný, program. Na uvítanou se většina představila ve hře „Ukaž trik“, kde jsme shlédli různé působivé a nápadité kousky. Ukázku jsme završili naší dogdancingovou sestavou s pracovním názvem „Pipi“. Dle našeho názoru se nám sestava nepovedla tak, jak měla, ale na to, že jsme ji vůbec necvičily, tak taková hrůza to nebyla. Víceméně všichni jsme pak rozhodli o vítězství pětiměsíční fenky Kiry naší hlavní organizátorky. Jako druhý skončil pro změnu Justýnčin brácha Jingle Bell alias Kim, který předvedl hlavně několik triků na dálku. A bronzovou příčku jsem obsadila já s holkama, se kterými jsem triky předváděla dohromady. Protože už nám všem byla docela zima, rozhodli jsme se pro „Stromiádu“, tedy hru spočívající v obíhání stromů pejsky, popř. i pánečky. Zpočátku se možná zdála trochu dětinská, ale nakonec jsme se docela dobře bavili a hlavně zahřáli. Tady byla nejrychlejší fenka Kesi s krásným časem 50,1 s. V těsném závěsu za ní doběhl v čase 52,7 s pejsek jménem Charlie. A jako třetí doběhl Kimík a borderák Roky v čase 53,2 s. Přeci jen nám tu pořádně vyhládlo, a tak jsme s radostí vyrazili přes most do Borek na oběd. Sice bylo skvělé, že nás tam vzali i s celou smečkou, přeci jen 20 uřvaných šeltií je 20 uřvaných šeltií. Ale zase když někdo čekal na jídlo hodinu a půl, no comment. Mezitím co poslední dojídali uvnitř hospůdky, zbytek se postupně přemístil ven, kde jsme pokračovali dalšími hrami. Nejdřív hledáním psa po slepu, kdy páníček zavřel oči a Janča mu psíka odvedla pryč. Jeho úkolem bylo pejska najít do jedné minuty. Tento zapeklitý úkol se povedl pouze pár účastníkům, mezi nimiž kralovala panička Charlieho, kterého našla během půl minuty. Zahanbit se nenechala ani panička od Dennyho, kterého objevila opodál za 37 vteřin. Těsně za nimi, v čase 38 s, našla panička i Teddyho. Když si všechny našli své šeltie, připravili jsme bezpochyby nejzábavnější hru dne, tedy „kouzelnou uličku“. Krátká ulička vyskládaná párky a hračkami byla pro přivolání přeci jen náročná. Největším rekordmanem se stal Teddy, který po cestě k paničce slupnul 4 párečky, než byl odtažen :D. Nejlépe se s přivoláním vypořádala tato šestice: Perry, Nedi, Joši, Aida, Jolly, Katy, která po cestě nesebrala ani jeden páreček nebo hračku. Zbytek měl po jednom či dvou snězených mňaminkách. Ted už jsme byli dostatečně vyblbnutí, a tak jsme se vydali projít se podél Labe, abychom před cestou domů pejsky ještě řádně utahali. Na procházce jsme jak jinak než povídali a postupně už i plánovali nějaký víkendový letní sraz. Vyšli jsme téměř na stejném místě, jako jsme začali a tam jsme se taky rozloučili a slíbili si, že sraz zase někdy zopakujeme. Tak doufám, že to nebyli plané sliby. Na závěr bych řekla, že z mého pohledu se akce vyvedla a svědčí o tom i pozitivní komentáře s kladnými ohlasy na naší milované a známé sociální síti J. Tak zas příště…