Vánoční večírek Sarplaninac clubu 19.12.2015

         Když jsme se po Řípu dohodli, že na tradiční předvánoční posezení se sejdeme v Roudnici nad Labem už 5. prosince, dobrovolně jsem se rozloučila s účastí na agility závodech a těšila se na příjemné setkání. Jaké bylo překvapení, když se asi dva dny před plánovaným datem rozhodlo, že termín posuneme na 19. 12., kdy už jsem měla domluvené závody s koňmi v Rudné u Prahy. Vážně milé překvapení… V tu chvíli jsem byla téměř napevno rozhodnutá, že nikam nepojedu už z protestu. Loňské a letošní měnění termínů klubových akcí mě vytáčelo naprosto neskutečným způsobem a tohle byla taková třešinka na dortu. Po pár dnech jsem se přeci jen s odporem pokusila naplánovat den tak, abych stihla obě akce. A povedlo se. Dalším nemilým překvapením bylo, že do Roudnice nejeli Šidáci, takže jsme si náš výlet nakonec ještě trošku s mamkou prodloužily.

            V pátek odpoledne jsem bleskově doma nachystala hromádku věcí, co chci na večírek s sebou a vypadla jsem k tátovi, abych odjezdila a nachystala Prina na závody. Večer jsem strávila pohodičkou na „fejzbůčku s jůtůbkem“ a spinkat šla dřív než brzo. Ráno jsem tak trochu zaspala a z postele se hrabala „až“ ve tři čtvrtě na šest, oblékla se, spěchala do stáje, dopřipravila vše potřebné a mohli jsme vyrazit směr Rudná u Prahy. Po cestě jsme se zastavili na kafčo a snídani a už byli skoro na místě. Areál stáje Arcos je nádherný a veliký. Trošičku jsme si skočili na opracovišti a mohli vyrazit, i s koňmi, na prohlídku první soutěže – volby dráhy. Pak vše plynulo opravdu rychle, my s prckem zajeli čistě, nakonec to stačilo na bramborové – čtvrté místo. Druhá soutěž – parkur na limitovaný čas nám také vyšel čistě, na sedmé místo. Pak už jsme vyrazili k domovu, já jsem ale byla vyložena na Černém Mostě, kde mě nabrala mamka, a jely jsme k tetě. Rychle jsem se zkulturnila a i přes všechen spěch jsme v Roudnici jako první rozhodně nebyly. Tam vše uteklo docela rychle, popovídali jsme si o všem možném, něco popili a pojedli, rozdali se dárečky, vydražila se plaketka s makedonským denárem, který má na sobě šarplanince a přispělo se na nafukovacího psa. I přes mé hlasité protesty jsem pořád někde pobíhala, něco nosila a sbírala a rozdávala.

            Když mi Jitka řekla, že nepojedou na besídku, hned nám nabízela, ať se stavíme u nich. Já byla pro, mamce se zpočátku moc nechtělo, ale pak se nechala přesvědčit. A když jsme odcházely z hospody, už byla cesta do „Myšova“ skoro jistá. Při výjezdu z Roudnice jsme ale najednou zapadly do mlhy husté jako mléko a máma proti hledání malinké vesničky důrazně protestovala. Volaly jsme tedy k Šidákům, ti ji opět přesvědčili, že to nemá vzdávat a tak jsem ještě z dálnice psala esemesku, že opravdu jedem k nim. Podle navigace jsme dojely v pohodě, poseděli, popovídali a my se k odjezdu sebraly až po desáté hodině.

            Cesta domů byla taky zahalená mlhou, ale nakonec jsme po půlnoci dojely. Celé to byl nakonec fajn den, i když poněkud vyčerpávající. Teď ještě závody za týden v Ratenicích a sezona 2015 je za námi. Díky všem, kteří se podíleli na úžasných zážitcích z celého roku. 

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode