Výlety - Chlístovicko a širší okolí

Protože druhý týden v březnu, kdy nás čekaly jarní prázdniny, jsem rozhodně nechtěla trčet doma, domluvily jsme se s Jančou, že něco podnikneme. To znamená dlouhé výlety. A tak se stalo, že od neděle večer jsem už s Justýnkou a Aidou pobývala v Chlístovicích. Kratší procházka v příjemném nedělním večeru měla být jakýmsi rozjezdem pro následující dny. Po večeři jsme shlédly pár videí, pokoukaly po internetu, pokecaly a šly spát. V pondělí nás čekalo 11 kilometrů kolem zámku (či co to je) v Roztěži a přes Malešov. Protože nás holky probudily už v půl šesté, první půlka cesty byla spíš ospalejší a hovor vázl. Pak jsme se ale probraly. Na jedné loučce Aida uviděla zajíce a už letěla. Já se proběhla za ní a vylítla do šíleného kopce kousek před Chlístem. Dolů jsem za bouřlivého smíchu (už s Aidou) jela víceméně po zadku. Tímto zdržením jsme, hlavně díky sestupu z kopce jsme nabraly půl hodinky, a protože jsme ztratily směr cesty, čekalo nás náročné „přeplavání potoka“. Po několika pokusech (i se sundanými boty) jsme se na druhou stranu přeci jen dostaly a posledních pár kilometrů už šly klidně. Po skvělém obídku od Jančiny mamky jsme se stihly párkrát nadechnout a vybrat dechovku na naše dogdancingové číslo na soutěž (však uvidíte) a už razili k Míše na agility do haly. Aidě jsem to kazila, co to šlo, ale hvězda zářila J. A Justýnka zase makala a už jsem jí často nestíhala, že by se mi splnil sen? Na začátku si část parkuru zaběhla s Justýnkou i Janča a šlapalo jim to krásně. Prý jsou s Pamčou na podobné úrovni (tsss, závidím – Pamče jsou 3 a Justýnce 5), ale Justýnka už je přeci jen trochu zkušenější a vyběhanější a hlavně, díky tomu, že jí to neustále kazím, tak i zvyklejší na všechno možné. Taky bych si pro porovnání Pamču někdy ráda půjčila. Po večeři v Chlístovicích jsme se zhroutily k počítači, poslouchaly písničky, sledovaly videa, četly články, aneb dvě pejskařky na jednom místě. Ráno jsme si pospaly a po osmé začaly vstávat, což nám vydrželo do půl desáté. A pak to začalo. Nejdřív jsme se vyrazily ukázat do práce k Janině mamce, kde byly všichni, tedy spíš všechny ze šeltiček nadšené a už máme potencionální zájemce na štěňata. U obchodu jsme navštívily kavalíra Edu a tam se holky taky líbily. Pak jsme se už jen ve spěchu naobědvaly a běžely do Krasoňovic na vlak, na který jsme čekaly jen 3 minuty, což bylo o fous. Justýnku s Aidou čekala „vlaková“ premiéra a holky to zvládly statečně. Pamča už je zkušená cestovatelka, takže ji mohly brát za vzor. Moc milý průvodčí nám holčičky pochválil a zajímal se o ně, což mě moc potěšilo. Když jsme ve Zbraslavicích vystoupily, rovnou jsme začaly bloudit. Pár set metrová zacházka naštěstí pokryla smůlu na celé odpoledne. Necelých 20 km nám za družného hovoru ubíhalo jedna báseň. V půlce jsme se stavily na hřišti, kde jsme si opět potvrdily, že by nebylo špatné, kdyby nám bylo 5 J. Zkrátka houpačky a skluzavka – to je něco pro nás. V Černíně jsme si koupily zmrzlinu a na konci vesnice potkaly dalšího pána, kterému se kočičky líbily. Prý jestli s nimi běháme J. Poslední dobou některé dotazy přestávám chápat, ale co se dá dělat. Poslední kilometr nám díky focení zabral snad úplně nejvíc času, ale výsledek stojí za to. Po výletě jsme jen zmožené padly do pozice oči vzhůru, záda vodorovně, povečeřely a říkaly si, že spát půjdeme tak v osm. Jen se chvilku podíváme na počítač a budeme plánovat naši sestavu na dogdancing. A tak jsem se najednou podívala na hodiny, které ukazovaly něco po půlnoci. No jo, pejskařky v akci. Středa se stala naším posledním „vejletním“ dnem. Ráno jsme se vyhrabaly z pelíšků a s jen hodinovým zpožděním J vyrazily směr Bylany, kde na nás čekala posila. Necelých 10 km jsme kráčely s naší malou smečkou, v Bylanech poobědvaly pizzu a Justýnku s Pamčou odložily. Aida si odťapkala poctivě všechno. Místo nich jsme ale nabraly Karu a Šanyho a aby nebyla ani lidská smečka v menšině, tak i mou spolužačku Lucku. Po zelené do Miskovic jsme ušly jen oddechové 3 km, bohužel stánek se zmrzlinou měl zavřeno. Stejná cesta zpátky posunula naše ujité skóre na 50 kilometrů, což za tři dny není špatný výkon. V Bylanech jsme se už jen nalodily do auta, odvezly do Chlístovic Janču, nabraly moje věci a razily domů. Bohužel.  Myslím, že jsme si tyhle tři dny užily na maximum a stihly probrat snad všechny drby a informace nejen pejskařské. Už se těším na další výlety J

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode