Výstup na Říp 17. 11.

Jak tak počítám, pro nás již jubilejní, tedy desátý výstup na Říp se uskutečnil v počasí, které k podzimu zkrátka patří. Mlhavo, deštivo a chladno, přesně to nás potkalo, přesto jsme si to moc užili. Pro nás začala akce Říp už ve čtvrtek, kdy jsme s mamkou na nádraží vyzvedly Líbu s Ariankou a Míšu s Blechou, které u nás přespávaly. Po mamčině skvělé večeři jsme se s šampaňským, whisky a brusinkovou vodkou přesunuly na gauč, kde jsme za družného hovoru vydržely ani ne do půlnoci a přiznávám se bez mučení, že jsem to byla já, která to zalomila, unavená po školním týdnu, jako první.

            Přestože jsem se ráno vzbudila ještě před budíkem, jakmile jsem vykoukla z okna, mé pocity my dost jasně sdělovaly, že počasí je uzpůsobeno k tomu strávit celý den v posteli a ne lezením po horách. Přesto jsme se v klidu vykutálely z domu, do auta naložily krom Omastovic holek ještě Arouše a Laru, v Kolíně nabraly Míru a pak pokračovaly směr památná hora Říp. Tam jsme opět dorazili mezi posledními, počkali na Šidáky a Alenu a rozvážným tempem se škrábali nahoru. To, že Říp je každým rokem vyšší, je známý fakt. Když jsme tedy s vypjetím všech sil konečně dohlédli na rotundu, lil z nás pot. Po nezbytném ofocení jsme koupili svařáky a čaje a ještě chvíli postáli u promrzlých stolů občerstvení, pak už byl čas vydat se zpět dolů na parkoviště. Zpáteční cesta byla po kluzké cestě snad ještě náročnější než ta nahoru, jako o život táhla i Lara, takže jsme se vážně nasmáli, nakonec jsme ale i bez pádu dorazili až k autům. Ta nás odvezla na střelnici, kde byla nachystaná gulášovka a taky řízky, které ale na nás nezbyly, což se dotklo především Jitky :-). Po obědě jsem se vrhla na rozdávání konzerv všem účastníkům, následně začal výbor schůzovat a až nezvykle brzo se nám povedlo odjet, respektive pokračovat směr Plchov.

Tam jsme konečně začali řádně slavit úspěch ze světovky a také ze speciálky na Zbraslavi. Když jsem si po cestě domů za veselého štěbetání uvědomila, že lahev šampaňského jsem vypila prakticky sama, došlo mi, proč vesele štěbetám. Cesta za ošklivého počasí příliš neubíhala, ale přesto jsme kolem desáté dorazily zničené domů. Druhý den nás čekalo brzké vstávání..   

Chovatelská stanice BONSAI SHE-KRA


Kutná Hora
604686837 shekra@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode