Evropská výstava psů Brno 25.10.
Když jsem odesílala už někdy v únoru Apollónovu přihlášku do Brna, neviděla jsem v tom nic zvláštního a rozhodně nečekala, že budu ještě někoho dohlašovat. Když k nám v dubnu připutovala Laruška, bylo po chvíli rozhodnuto a na čtvrtou uzávěrku jsme přihlásily i ji. Tak jsme se tedy v sobotu v naprosto nekřesťanskou hodinu vydali v této sestavě do Brna na Evropu posuzovanou srbským rozhodčím Milivojem Uroševićem, který sice nepatří mezi mé oblíbené, ale Evropa je Evropa a to se musí risknout.
Na parkoviště u výstaviště jsme se naprosto bez fronty dostali nejlíp za celé roky, co jezdíme po výstavách. Halu i kruh našli bez problémů, založili jsme tábor v růžku haly přímo u téměř nepoužívaného vchodu. Vlastně hned se za námi přišli podívat Slovinci, kteří s sebou měli hned dvě želízka v ohni. Moc mě potěšilo už to, že se jim Laruška líbila, takže to vypadá, že z ní snad vážně vyroste „nový Apollón“, kterému se podobá, už chováním, jak vejce vejci. Já vyzvedla čísla v kruhu, mamka katalogy….těžko říct kde, a už jsme se, hlavně psychicky, připravovaly na vystavování. Já stihla ještě doběhnout k Janě Ryškové do stánku pro předváděčku Larušce. Když jsem se vrátila a usadila se do křesla, trochu s hrůzou jsem si uvědomila, že za chvilku už jdeme do kruhu. Ve spěchu jsem odhodila bundu a svetr, začala si kusy sušeného masa cpát, kam jen to šlo, připnula číslo sobě i mamce, na psy navlékla předváděčky a dolaďovala všechny detaily. Všechno jsme stihly tak akorát, aby zbyl čas i na nervozitu. Mne trošku uklidnil Rosťa, který do haly přišel chvilku předtím, než jsme šly do kruhu a já tak při kritizování kruhu, následně i s Dášou, zapomněla na to, že tam za chvilku budu taky. Mamka však s nervy čekala před vstupem do kruhu, což jsem jí rozhodně nezáviděla. Když konečně s Polym vstoupili, šlo to už rychle. Když vybíhala, ani jsem nerozuměla, jak dopadli, ale už jsem se věnovala Laře, která mě v ten moment moc nevnímala. I ona si však bez problému vyběhala ocenění Velmi nadějná 1, Evropská naděje a tak jsme měly zajištěné závěrečky. Když jsem šla vyzvednout papíry, tak jsem teprve zjistila, že i když to zvenčí vypadalo jinak, tak se Apollón stal v téměř osmi letech Evropským vítězem a získal i BOBa. Já si rychle běžela s Larou do junior handlingu, ke kterému se radši nebudu vyjadřovat, protože to byl propadák a to nenarážím na to, jak jsme se předvedly my, ale spíš na to, co nám bylo řečeno. Kdybych byla malým nezkušeným dítětem, asi bych to těžce obrečela, takhle jsem se však jen hořce zasmála. U našeho původního kruhu na nás čekala mamka, což mě dost naštvalo, neboť jsem doufala, že si půjde s ostatními někam sednout a jen mi zavolá, abych tam přišla. Já, skoro s brekem, že všechno stojí za…zlámanou grešli jsem si vydupala, že je najdem. A tak jsme bloumaly po celém výstavišti (kdyby mamka neměla ten pitomý nový mobil…) a značně vymrzlá (sukně prostě moc tepla nezajistí) se rozhodla to vzdát. Psy jsme daly do auta a samy šly pro jídlo. Naprostou náhodou jsme však potkaly Sabinu a Rosťu, kteří nás nasměrovali za zbytkem a já si tu výstavu konečně začala užívat, především ve vyhřáté restauraci s horkým čajem. Po asi hodně jsme se však už nejen díky zavírání hospody musely s mamkou přesunout k závěrečkám. Začátek byl hodně dlouhý, ale přežily jsme to a za chvilku už jsem se chystala s Larou k nástupu do soutěže dorostu. Lara se asi něčeho lekla či co byla úplně hysterická, takže byla v kruhu vážně jen do počtu, ale stát před nacpanými tribunami stálo za to. Když jsem vyměnila psy a připravovala Apollónka na zlatý hřeb dne, tedy spíš už večera, soutěž o titul BIG II. skupiny FCI. A brouček bojoval statečně. Sice jsme se neumístili, ale vzhledem k silné konkurenci nejkrásnějších psů ze dvojky si myslím, že to není žádná ostuda a hájil krašské barvy jak nejlíp mohl.
A jak bych to celé zhodnotila? Vlastně při nás stálo štěstí, protože ať je to jak chce, Apollon si svou šampionskou kariéru zakončil rozhodně důstojně a je vlastně neuvěřitelné, co z toho nohatého štěňátka vyrostlo a co už dokázal. Lara je jeho mladou nástupnicí, protože zatím sklízí úspěch na všech frontách a zatím to vypadá, že jsme opět měly při výběru štěstí.